I v takové (zatím hypotetické) situaci lze vidět sklenici napůl plnou: pozitivní zprávu mohou přinést třeba zkušenosti festivalů, které se přesunuly do online podoby. Včera skončený jihlavský festival dokumentárních filmů předběžně hlásil desetiprocentní nárůst vydaných akreditací oproti loňskému ročníku. Filmy z jeho nabídky nepochybně zhlédli i ti, kdo by se přímo do Jihlavy z různých důvodů nevypravili.
  |
Online podoba má řadu relativních výhod: i malým přehlídkám například otevírá cestu k velkému publiku. Kolik sálů a v jakém místě si mohou pořadatelé pronajmout, není v takové situaci pochopitelně vůbec relevantní, důležitá je především dramaturgie (i když na atraktivní tituly pochopitelně stále nedosáhne každý). Zároveň se však každý online festival ocitá v ostré konkurenci nejen jiných přehlídek, ale všech možných streamovacích služeb, od těch lokálních artových až po největší světové komerční hráče.
Zůstává přitom řada neznámých, protože zkušenosti se teprve rodí. Nynější online festivaly stále žijí z diváckých vzpomínek na dosavadní fyzické verze. Koncept festivalu jen jako časového úseku, kdy se dá na obrazovce zhlédnout kolekce filmů, asi nebude jednoduché udržet a rozvíjet. Zároveň však je a bude mnoho způsobů, jak i v takové podobě nabídku obohatit doprovodným programem a dodat jí na jedinečnosti.
Takřka jistě lze říci, že streamovací doba (která zčásti nastane, i pokud se budou festivaly – doufejme – dál konat také v kinech) přinese jiné divácké zkušenosti. Zážitek z festivalu nebude ovlivněn tím, na které projekci už bylo plno a které dvě spolu kolidovaly. Online návštěvník vidí, co chce. To je na jedné straně skvělé. Nicméně kdo by si nevzpomněl, jak se šel na nějaký festivalový film podívat právě jen proto, že se na jiný nedostal, a třeba jím byl nakonec nadšen, i když se první třetinu ošíval? Možná tohle je typ zážitku, o který před domácí obrazovkou definitivně přijdeme.
