Je to nespravedlivé už jen proto, že v obou dílech sledujeme v podstatě to samé: totiž úpornou snahu člověka bez talentu stát se komediální hvězdou.
  |
Ano, můžeme namítnout, že Arthur Fleck v Jokerovi je strhující postava, zatímco Pavel Diviš v Premiérovi je jen podivná, rozplizlá kreatura s nutkavou potřebou žvanit. Jenomže to se to Joaquinu Phoenixovi hraje, když je herec! Jaromír Soukup naproti tomu formuje svoji figuru jen z čistého neumětelství a narcismu. To není žádné předstírání, ale autentický výkon. Na místě je proto poklona i pro režiséra Marka Bendu, který ve spolupráci se Soukupem dokáže věci, jaké by Todda Phillipse nikdy nenapadly, i když má za sebou Pařbu na třetí.
PRVNÍ DOJMY: Peklo s Premiérem. Vydejme Soukupův sitcom k trestnímu stíhání |
Antihrdina tolik úspěšného a vychvalovaného Jokera pouze sní o tom, jaké by to bylo, stanout v záři reflektorů a vyvolávat v lidech smích svými žerty. Když se mu to nedaří, respektive když zjistí, že lidé se nesmějí jeho vtipu, ale vysmívají se jemu samotnému, přispěje to ke strašlivé proměně ušlápnutého, duševně poznamenaného otloukánka ve vraždící monstrum.
Protagonista sitkomu Premiér je v úplně jiné, terapeuticky mnohem příznivější seriál situaci: nejenže si splní jakoukoli představu o svém talentu, protože mu v tom nikdo nezbraňuje, ale navíc se vůbec netrápí tím, co si o něm lidé myslí.
Není to tedy depresivní americký Joker, ale chlácholivý český Premiér, kdo nám ukazuje, kudy vede cesta při zacházení s určitým typem lidí. Pokud se poučíme a necháme je dělat, co chtějí, nebudeme tu mít žádné vraždící maniaky. Jenom televizi Barrandov a její stálice.
