Látku Vantablack, vyvinutou společností NanoSystems, tvoří mikroskopické svislé trubky. Když na materiál dopadá světlo, namísto aby se odrazilo od plochy, pronikne do trubek, od jejichž stěn se dál odráží uvnitř. Podle serveru Dezeen.com substance pohlcuje 99,96 procent světla a je nejčernější černou v dějinách.
Obří tuba, nebo vagina Marie Antoinetty? Kapoor provokuje ve Versailles |
Přestože barva původně měla sloužit pouze vojenským účelům a vývoji astronomických zařízení, na konci února NanoSystems potvrdili, že Kapoor může pigment používat také, a to jako jediný umělec na světě.
Britský sochař indického původu vytvořil například krvavě rudou věž Orbit pro londýnské olympijské hry v roce 2012 nebo sérii obřích červených koulí Leviatan pro pařížský palác Grand Palais v roce 2011.
Kapoor se vyžívá v práci s hlubokými, tmavými, smyslnými barvami a jejich pomocí vytváří optické klamy. Tváří v tvář umělcovým dílům mnohdy není na pohled zřejmé, co je zdařile nabarvená plocha a co skutečná díra do temné hloubky. Právě Kapoorova precizní práce s vizuálními efekty a jeho cit pro využívané materiály zřejmě přivedla firmu NanoSystems k udělení výhradních práv na užívání Vantablack.
Performerka Deborah de Robertis byla zatčena, když pózovala nahá před Manetovou Olympií |
Monopolizace nejčernější černé pobouřila některé další umělce. „Ještě jsem neslyšel, že by si umělec zabral určitý materiál pouze pro sebe. Pro čistě černou barvu měli slabost všichni velcí umělci – Turner, Manet, Goya,“ zkritizoval Kapoora britský malíř Christian Furr. „Tato černá je pro umělecký svět jako dynamit. Neměla by patřit jednomu člověku,“ dodal.
Výlučné vlastnictví určité barvy se nicméně v dějinách výtvarného umění neobjevilo poprvé. Už v roce 1960 si Francouz Yves Klein nechal patentovat hluboký odstín matné modři, který následně pojmenoval International Klein Blue. Po smrti Kleina v roce 1962 barvu použil Derek Jarman v životopisném filmu Blue nebo skupina performerů The Blue Man Group.