Redaktorem Českého rozhlasu se Oujezdský stal roku 1991, nejprve v redakci Kulturní revue, předchůdkyni dnešní vltavské Mozaiky, poté v redakci kulturní publicistiky. Za dobu svého působení v rozhlase vytvořil tisíce rozhovorů s českými i zahraničními umělci, s malíři, sochaři, fotografy, architekty i designéry, ale i s básníky, spisovateli, filmaři nebo folkloristy.
„To médium mě naprosto pohltilo. Můžu tu pracovat se zvukem, zachycovat člověka v jeho reálném prostředí, spojovat jeho práci s reprodukovanou muzikou,“ uvedl Oujezdský ke své rozhlasové práci při květnovém ocenění ČAVU.
Podle vedoucího kulturní rubriky časopisu Respekt Jana H. Vitvara byl Oujezdský obrovskou inspirací pro novinářskou práci. Mladší kolegy z jiných médií podle něj nechápal jako konkurenci, ale jako pozitivní zprávu o tom, že umění zajímá i novou generaci žurnalistů.
„Lidí se uměl ptát, a hlavně jim s opravdovou zvědavostí naslouchal. Až bude zpracován neuvěřitelný archiv nahrávek jeho rozhovorů, měl by se stát součástí našeho kulturního dědictví,“ sdělil v pondělí Vitvar k Oujezdského úmrtí. Podle něj Oujezdský bude chybět celé kulturní scéně.
Knihu rozhovorů Oujezdského s výtvarnými umělci připravuje podle nakladatele Viktora Stoilova nakladatelství Torst. Součástí knihy bude i rozhovor s Oujezdským s názvem Neustále bojuji o vteřiny, sdělil Stoilov.
Oujezdský se narodil 19. září 1946 v Přerově, absolvoval žurnalistiku na Karlově univerzitě a od konce 60. let patřil k undergroundovému okruhu Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu. V době normalizace vystřídal řadu zaměstnání mimo novinářský obor v institucích jako Prago Union, Čedok nebo Automotoklub.
Publikační a rozhlasové práci se zaměřením na výtvarné umění se mohl začít svobodně věnovat až po roce 1989, připomněl rozhlas.
