15. dubna 2018 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Kde bychom byli bez Formana? Jeho stopy nesou nejlepší české porevoluční filmy

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 9Diskuse
Diskuse po neveřejné projekci snímku Viděno osmi (zleva): Václav Havel a Miloš... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Diskuse po neveřejné projekci snímku Viděno osmi (zleva): Václav Havel a Miloš... | foto: MAFRA

PRAHA Zpráva o úmrtí režiséra Miloše Formana musela v sobotu zasáhnout každého, kdo vidí důvody k hrdosti na svůj národ jinde než jen ve sportovních výsledcích. Formanovy snímky se důrazně zapsaly do historie českého i světového filmu a jsou podstatným klíčem k tomu, jak se díváme na svět i sami na sebe.

K úmrtí Miloše Formana jsme vydali:

Zemřel oscarový režisér Miloš Forman. Odešel klidně v rodinném kruhu

Rozhovor s Milošem Formamen z roku 2002:
Dostal jsem lekci, říkal Miloš Forman ve svém velkém rozhovoru pro LN v roce 2002

Vzpomínky Theodora Pištěka:
Forman filmové hvězdy nepoužíval, ale dělal je, říká výtvarník Theodor Pištěk

Svět reaguje na Formanovo úmrtí
Podvratný smysl pro humor a citlivost k outsiderům. Svět vzpomíná na Formana

Vzpomínka Marty Švagrové:
Obyčejný chlap Miloš Forman. Uplatňoval selský rozum a mluvil raději o druhých

Přehled filmů, které Forman za více než 40 let natočil:
Od Konkursu po Goyovy přízraky. Velký průvodce filmy oscarového režiséra Miloše Formana

Osobní vzpomínka kamaráda Jiřího Suchého:
Vzpomínka Jiřího Suchého na velkého kamaráda Formana. Nechtějte tryznu, pro mě stále žije, píše

Když se v polovině 80. let na velkém plátně rozsvítil kouzelný nápis „A MILOS FORMAN FILM“, bylo to zjevení. Promítání osmioscarového velkofilmu Amadeus v socialistickém Československu, zprvu ještě ne úplně běžně přístupné, ale přesto dosažitelné (americkou premiéru měl snímek v září roku 1984, tu oficiální československou až v srpnu 1986), přineslo divákům mnohem víc než jen opulentní filmový zážitek.

Byl to důvod k ohromné národní hrdosti úplně jiného druhu, než jakou se snažil v občanech vzbudit komunistický režim. A byl to také signál, že to soudruzi prohráli. Mohli se sebevíc tvářit, že udělali exulantovi milost, když ho nechali natáčet v českých lokacích, ale bylo jasné, že tohle je jejich kapitulace.

Po letech odsouvání Formanových českých filmů do zapomnění museli komunisti přiznat, že tenhle frajer je skvělý filmař, který udělal díru do světa. A že udělal tu nejlepší věc na světě, když dal soudruhům sbohem a odešel tvořit tam, kde mu nikdo neházel ideologické klacky pod nohy.

Ti, kdo Formanovy české filmy viděli ještě v původní distribuci nebo si k nim později dokázali najít cestu, mohli po celou dobu normalizace konfrontovat prožívanou realitu s tím, co jim o české a vůbec lidské povaze řekly Lásky jedné plavovlásky, Černý Petr a zejména Hoří, má panenko.

A srovnávat tristní kvalitu většiny barrandovské produkce 70. a 80. let s tím, co kdysi s Formanem a dalšími tak slibně začalo. Pro lidi, kteří vyrostli v normalizaci, se na jejím sklonku staly oprášené Formanovy filmy jedním z nejdůležitějších pojítek s přervanými kulturními kořeny: „Později, když se režim ve druhé polovině osmdesátých let začal drolit, jsem v jednom zastrčeném kině v Břevnově viděl Černého Petra,“ vzpomíná režisér Bohdan Sláma na úvod svého knižního rozhovoru s Milošem Formanem z roku 2013.

Záběr z filmu Hoří, má panenko.
Z filmu Černý Petr od Miloše Formana: Pavla (Pavla Martínková-Novotná), Petr (Ladislav Jakim), Čenda (Vladimír Pucholt) a Zdeněk (Pavel Sedláček).
Z filmu Černý Petr od Miloše Formana: otec (Jan Vostrčil) a Petr (Ladislav Jakim).
Vladimír Pucholt ve Formanově filmu Lásky jedné plavovlásky.

„Dění na plátně mě naprosto ohromilo: krutá pravda o povaze lidské nekomunikace, blbost naprosto jasně odhalená ve své zničující podstatě – a přitom jsem se u toho řezal smíchy. Za život se člověk nepotká s mnoha filmy, po jejichž zhlédnutí, když vyjde z kina, zjistí, že svět se mu zcela proměnil.“

To nejlepší, co v českém filmu vzniklo po roce 1989, skutečně nese zřetelné stopy formanovských principů: ať jsou to filmy Saši Gedeona Indiánské léto a Návrat idiota, nebo ty, které natočil právě Bohdan Sláma: „Celou naši generaci velice inspiroval váš přístup k filmu, díky vám máme v krvi potřebu přirozenosti,“ vyznává se Formanovi Sláma ve zmíněné knize Povolání režisér.

Únik z nesvobody

Přirozenost, věrohodnost a poutavý příběh jsou základními kameny Formanovy tvůrčí metody. Zdůraznění lidskosti postav, pochopení pro ně (které ale rozhodně není totožné s bezbřehou laskavostí a nevylučuje se s nemilosrdnou ironií) si přirozeně přenesl z českého období do amerického. To ve skutečnosti ve Formanově tvorbě není odděleno žádnou tlustou čárou, režisér jen jinými prostředky nahlíží tatáž témata: generační konflikt, systém vs. jedinec či únik z nesvobody.

Miloš Forman s manželkou Martinou a herci Natalií Portmanovou a Javierem Bardemem (2007).
Režisér Miloš Forman (2002).

Skepsi vůči společenským institucím i lidské povaze v Miloši Formanovi jistě založil už tragický osud jeho rodičů, kteří zahynuli v koncentračních táborech. V jeho filmech však není přítomná zloba, hořkost vůči osudu ani ohlížení se do vlastní minulosti. Formanovy snímky jsou osobní jiným způsobem: vypráví je člověk, který se v raném věku dozvěděl o světě vlastně úplně všechno, a těžko si proto bude něco dělat ze směšných figurek, které si nárokují důležitost.

Jako svou základní inspiraci uvádí Miloš Forman němé grotesky a neorealistické filmy. A také protest proti tomu, co se v době jeho mládí točilo v Československu: „Nás neinspirovaly ty nádherné velké filmy – americké, francouzské, italské a podobně. Inspiroval nás odpor k tomu hnusu, co se dělal u nás,“ vzpomíná v rozhovoru se Slámou.

I Formanovo proslulé angažování neherců prý ostatně vzniklo především zásluhou zkostnatělého systému – než by režisér složitě vyvazoval herce z povinností v divadlech, kde museli být zaměstnáni, raději sáhl po amatérech.

Povolání režisér - Rozhovor Bohdana Slámy s Milošem Formanem

Povolání režisér - Rozhovor Bohdana Slámy s Milošem Formanem

Svým zkušenostem se směšným, ale zároveň hrozivým aparátem autoritářských institucí vděčil Forman za jedinečný cit pro odhalování totalitních tendencí i v demokratickém systému.

V rozhovoru s filmovým historikem Michelem Cimentem, který vyšel v souboru Pas do Hollywoodu (česky 2016), uvažuje Forman nad filmem Lid versus Larry Flynt: „Tenhle střet mezi institucemi a společností je univerzální, a právě proto se o něj zajímá tolik spisovatelů i filmařů. A mě osobně zajímá o to víc, že jsem bohužel nebo bohudík prožil polovinu života ve dvou totalitních režimech – nacismu a komunismu. Nejhorší na obou je zaprvé neskutečná nuda, kterou vám vnutí, a zadruhé krutost, kterou probouzejí v člověku.“

Zásadní pro něj bylo vyprávět příběh

Miloš Forman ale rozhodně nebyl režisér, který by se svými filmy snažil především naplnit jakési teze: ve všech rozhovorech zdůrazňoval a hlavně svou tvorbou dokládal, že zásadní je pro něj vyprávět dobrý příběh. Netočil filmy pro teoretiky, kolegy filmaře ani sám pro sebe, ale pro inteligentní diváky.

Vůči teoretickým analýzám svých filmů byl zásadně skeptický a sám se do nich rozhodně odmítal pouštět. Stejně tak si myslel své o návodech, jak natočit dobrý film. Celý život se držel zdravě sebevědomé a vlastní praxí ověřené zásady, vyjádřené i v Amadeovi: talent je něco, co umělec buď má, anebo ne – a pak mu nepomůže sebelepší škola, usilovná snaha ani teoretický aparát. „Talent se zobecnit nedá, ten je vždycky individuální. Člověk nemůže za to, s čím se narodil, a geny si prostě nevymyslel, ty má od tatínka, od maminky, od předků,“ řekl Bohdanu Slámovi v knize Povolání režisér. „To už pak v sobě zpracovává, ale základní talent vyprávět příběh je dar od pánaboha.“

Miloš Forman tenhle dar dostal ve vrchovaté míře a naštěstí dokázal najít cestu, jak jej uplatnit navzdory osudu i snahám části svých spoluobčanů. Díky jeho talentu, zdravému sebevědomí a obdivuhodné energii můžeme všichni cítit hrdost na to, že jsme Formanovi krajané. Jeho odchod na tom nic nemění.

  • 9Diskuse


Marcel Kabát

Autor

Marcel Kabátmarcel.kabat@lidovky.czČlánky


Nákup až domů: Vyhrajte poukaz na Tesco Online nákupy
Nákup až domů: Vyhrajte poukaz na Tesco Online nákupy

Soutěžíme o poukázky na nákup Tesco Online nákupy v hodnotě 1500 Kč, 1000 Kč a 500 Kč. Objednaný nákup vám kurýr přiveze až ke dveřím, což si pochvaluje i naše redakce eMimino.cz - otestovali jsme dovoz do práce a uspořádali místo oběda společný piknik.

Najdete na Lidovky.cz