18. února 2019 14:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Kdo by neznal mýdlo s jelenem? Rodina Schichtů se povznesla nad národnostní boje

Propagace. Schichtova továrna měla reklamní centrálu ve Vídni, proto i její... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Propagace. Schichtova továrna měla reklamní centrálu ve Vídni, proto i její... | foto: ARCHIV MUZEA ÚSTÍ NAD LABEM, Judita Matyášová,  Lidové noviny

Ústí nad Labem Výstava v Ústí nad Labem přibližuje historii firmy Johanna Schichta, pozdější Setuzy, která před lety připomínala Baťovo impérium.

Baťu nebo Škodu netřeba představovat, znáte ale Schichtovo impérium? Ne? Ale určitě jste slyšeli o mýdle s jelenem, které tato firma prodávala po celé Evropě. Kurátor Martin Krsek je autorem originálně pojaté výstavy Schichtova epopej v Muzeu města Ústí nad Labem. V expozici prezentuje nejen sérii obrazů, které němečtí Schichtové nechali vyrobit na počest českým dějinám, ale také mezinárodní aktivity firmy, která měla po generace sídlo v Ústí.

Pohled do výstavy Schichtova epopej.
Pohled do výstavy Schichtova epopej.

LN: Název výstavy je trochu zavádějící, jsou tu nejen obrazy, ale mnohem širší pohled na firemní kulturu. Co vše jste chtěl představit?
Máme v muzeu dlouhodobý projekt o slavných lokálních značkách, kdy průběžně mapujeme osudy podnikatelů z Ústecka, které bývalo průmyslovou metropolí monarchie a Schichtové samozřejmě patří k nejvýraznějším. Původně začínali s venkovskou výrobou mýdla v roce 1848 v Rynolticích u Liberce, ale roku 1882 postavili moderní továrnu v Ústí a významným způsobem ovlivnili místní společnost.

Zaměstnávali přímo v Ústí 3,5 tisíce lidí, postavili pro ně několik sídlišť, vybudovali krytý bazén a také tu předvedli nejrůznější technické novinky od zvukového filmu až po aeroplány. Kromě toho provozovali desítky filiálek v Čechách i po celé Evropě. Šlo vlastně o nadnárodní koncern s centrálou v Ústí nad Labem.

LN: Firma Schicht měla velmi propracovanou reklamní kampaň. Na výstavě jsou i repliky plakátů z berlínské olympiády v roce 1936. Odkazují k vizuálnímu stylu tehdejší nacistické ideologie?
Spíš reagovali na aktuální výtvarné trendy. Schichtové měli totiž reklamní centrálu ve Vídni, kde pro ně pracovali renomovaní výtvarníci a designéři, a je logické, že navrhovali reklamy ve vizuálním stylu, který byl tehdy populární. Zjistil jsem, že zástupci firmy Schicht byli v organizační komisi olympiády a to zřejmě díky tomu, že tuto akci finančně podporovali. Tehdy spustili masivní kampaň na tuk Ceres k jednotlivým olympijským disciplinám. Zakladatel továrny v Ústí Johann totiž prosazoval zdravý životní styl. Nešlo mu jen o zisk, ale věřil, že může díky svým výrobkům měnit společnost k lepšímu. Byl zapřisáhlým abstinentem a propagoval zdravý životní styl.

LN: Schichtové ale nebyli jednoznačně německá firma. V roce 1928 si od českého malíře Emanuela Boháče objednali sérii obrazů o českých dějinách. Jejich reprodukce darovali do všech škol v republice. Co je k tomu vedlo?
To je právě zajímavé téma, které na výstavě prezentujeme. Je Schicht česká, nebo německá firma? Vznikla v Čechách a majitelé se tu narodili, ale mluvili německy. Tendenci prezentovat mýdlo s jelenem jako „německé“, a tedy cizí ale musel Schicht čelit už od osmdesátých let 19. století. Schichtové byli povznesení nad nacionální půtky Čechů a Němců a to nebylo dobré pro obchod. Epopej tak byla jedním ze způsobů, jak českého zákazníka utvrdit, že jde o domácí firmu. Firma ji darovala republice k jejímu desátému výročí jako výraz loajality. Na výstavě máme originální malby i reprodukce v podobě školních obrazů a vlasteneckých pohlednic. Schichtové připravili i německou verzi epopeje, která ale byla méně rozsáhlá.

LN: Tohle je tedy vůbec první veřejná prezentace obrazů?
Od pamětníků víme, že obrazy visely ve správní budově firmy v Ústí. Po roce 1938 určitě zmizel ze stěny motiv s příjezdem Masaryka, který ani o deset let později nebyl zrovna v kurzu. Ležel vyrámovaný někde za skříní, než ho zaměstnanci v osmdesátých letech zachránili předáním do muzea. Zbytek visel různě po fabrice a sedm z celkového počtu 22 pláten se postupně ztratilo. Teď je to skutečně poprvé, kdy je může veřejnost vidět.

LN: Zmiňoval jste důležitost Schichtů pro Ústí. Jaké je dnes povědomí místních o této firmě?
Od roku 1951 se továrna přejmenovala na Setuzu, ale generace mojí babičky jí stejně říkala Schichtovka. Mladší lidé už historii firmy neznají, ale mýdlo s jelenem se vyrábí dodnes.

LN: Aktuální výstava zaujme nejen tématem, ale také zpracováním. Jaké bylo zadání pro architekta Richarda Loskota?
Je to už třetí spolupráce našeho muzea s tímto autorem. Richard je architekt a výtvarník, který umí velmi dobře pracovat nejen s prostorem, ale také s příběhem. Začali jsme výstavou o druhé světové válce na severozápadě Čech, za niž jsme hned získali Cenu Gloria musaealis za nejlepší výstavu roku. Rok nato následovala expozice o historii paroplavby, která se ve stejné soutěži umístila na páté příčce. U výstavy k Schichtovi jsem po architektovi žádal zobrazit dvě vrstvy pro dvě témata, která se nemají rušit, ale podporovat. Něco je zřetelnější a něco potlačené a je na nás, abychom se snažili podívat se na minulost jinak než černobíle.

Martin Krsek

Vystudoval obor kulturněhistorická regionalistika na Univerzitě J. E. Purkyně. Od roku 2006 pracuje jako historik Muzea města Ústí nad Labem. Specializuje se na dějiny česko-německého soužití v českých zemích. Předtím působil jako žurnalista, a tak výstupy své vědecké práce popularizuje prostřednictvím masmédií. Dlouhodobě spolupracuje s Českou televizí jako autor scénářů, zejména pro pořad Toulavá kamera. V roce 2018 vyšla v Edici ČT jeho kniha Neznámí hrdinové mluvili i německy.

Kurátor výstavy Martin Krsek.

Kurátor výstavy Martin Krsek.

Judita Matyášová

Autor

Judita Matyášovájudita.matyasova@lidovky.czČlánky