Sobota 18. ledna 2020svátek má Vladislav 3 °C déšť se sněhem Předplatné LN
4. listopadu 2019 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Kdyby se lidi v hospodě chovali jako politici, dostanou do držky, říká raper Kato z Prago Union

„Občas je to takový punkový,“ říká o rodinném chodu své domácnosti Kato. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy „Občas je to takový punkový,“ říká o rodinném chodu své domácnosti Kato. | foto:  Petr Kozlík, MAFRA

PRAHA Adam Svatoš alias raper Kato ze skupiny Prago Union prý už nějaký ten rok vydělává peníze, které už dávno utratil. Teď mu v tom pomůže šňůra koncertů s jeho novou deskou Perpetuum Promile. „Doufal jsem, že tohle bude první deska, na který neumřu. A finále se to stejně nepovedlo,“ říká v rozhovoru pro Lidovky.cz čtyřicátník.

Lidovky.cz: Pořád si za mikrofonem držíte image flinka a floutka, na desce Perpetuum Promile dokonce přímo kreténa (název jedné ze skladeb - pozn.red.). Je to ale vaše šestá deska, takže jste přes to všechno úspěšný umělec...
To ne, to už bych neměl kam pokračovat. Sám se divím, že ty moje patlaniny pořád fungují. Za úspěšnýho člověka se prostě nepovažuju, jinak bych ani nedělal písničky, jaké dělám. To znamená tak, jak to vidím.

Lidovky.cz: Takže děláte věci, které vás baví a jak vás baví. To není úspěch?
To možná jo, ale on to zase takový med není. Hlavně během toho rodinného provozu. Občas je to takový punkový. Ale pořád tak nějak jedu.

ADAM SVATOŠ (40)

  • raper vystupující pod jménem Kato, dříve i Deph, odstartoval svoji kariéru s formací Chaozz
  • s tou vydal pět alb během deseti let, poslední v roce 2002
  • v roce 2005 už se představil ve více méně sólovém projektu s názvem Prago Union
  • deska Perpetuum Promile je šestým plnokrevným albem a vyšla 1. listopadu
Tématicky má Adam Svatoš ve svých textech takovou malou úchylku. Velmi často ve...

Lidovky.cz: Jedete jako Perpetuum Promile? To asi nebude jenom hrátka se slovy...
To ne. O posledních třech letech mého života to vypovídá asi nejvíc. Ta deska ale není primárně o pití. Promile se totiž udávají i při stoupání a klesání. A to přesně dělám. Pohybuju se na takový stoupající sinusoidě.

Lidovky.cz: Na krku máte čtyřicítku...
Už za krkem.

Lidovky.cz: Tak za krkem. To není normální věk pro běžnou představu o raperovi. Vážně máte, jak říkáte na nové desce, trauma z „dědství“?
Vyloženě ne, já se cítím pořád tak nějak stejně. Věk je relativní číslo. V jádru jsem pořád dítě. Starý totiž nejsou dospělí, ale dospělý děti.

Lidovky.cz: A ty mají svoje děti, což je i váš případ. Jste dvojnásobným tátou Jasmínky a Justýnky, o kterých je v albu Perpetuum Mobile jedna písnička. Promítá se vám to do tvorby i jinak než textově?
Promítá se to tak, že má člověk mnohem víc věcí na práci. A není ten jediný, koho musí řešit. Ale že by mě to nějak změnilo? To asi ne. Nemůžu si to ani dovolit, vzhledem k tomu, co dělám. Děti ti nezmění osobnost, změní jen chod tvýho života. Tak se snažím to neposrat, ať dělám, co dělám.

Diskografie Prago Union

2005 - HDP

2010 - Dezorient Express

2010 - Metronom (Bonus CD)

2011 - V Barvách

2013 - Vážná hudba

2013 - Odložené chlebíčky (Bonus CD)

2016 - Smrt žije

2019 - Perpetuum Promile

2019 - MTRNM IV (Bonus CD)

Lidovky.cz: Vaše první alba vycházela docela nepravidelně, teď to vypadá, že jste na najel na tříroční cyklus. Je za tím i potřeba nějaké rodinné stability?
Ne, to nejde. Prostě vím, že bych měl udělat novou desku, aby byly koncerty. To je nakonec to, co člověka drží při životě. Ale když nebudu mít co říct, tak tu placku prostě neudělám. To je celý, maximálně si najdu novýho koníčka. Ale abych ze sebe něco potil jen proto, abych zajistil příjem svojí rodině, tak to ne. Na to jsem ještě dostatečně při smyslech, abych si mohl případně potom najít něco jinýho k dělání. Přece si nebudu kazit věc, kterou mám rád.

Lidovky.cz: Takže za tři roky se podle vás dá nabrat smysluplný materiál?
Jakmile vyšla Smrt žije, už jsem si vytyčil, že by to zhruba ty tři roky mělo trvat do další desky. Původně jsem si myslel, že to vyjde letos v létě, ale nakonec jsem musel přesunout studio z domova do nějakého detašovaného pracoviště, abych měl klid na vokály.

Kato si na desce Perpetuum Promile dělal skoro všechno sám, od muziky po texty....

Kato si na desce Perpetuum Promile dělal skoro všechno sám, od muziky po texty. „Zavřel jsem se do maringotky a jel si tam ten svůj autismus,“ říká.

Lidovky.cz: Perpetuum Promile je, jak už je u vás zvykem, zase bez hostů. Čím to?
Původně tam byly dvě písničky, kde měli hosté být. Jenže ti to prozevlovali a já už neměl čas to řešit a tak jsem je dodělal sám. Záměr to nebyl, ale dopadlo to tak. Stejně tak hudbu jsem si dělal ve velký míře sám. Na celé desce jsem nedělal hudbu jen k jedné písničce, kterou dělal náš bubeník. Nakonec to všechno spadlo na mě. Tak jsem se tak zavřel do maringotky a jel si tam ten svůj autismus.

Na desce Perpetuum Promile dostaly prostor zprostředkovaně i Katovy dvě dcery....
Tématicky má Adam Svatoš ve svých textech takovou malou úchylku. Velmi často ve...

Lidovky.cz: Je to vaší extrémní činnorodostí, nebo jste dospěl do fáze, kde si zkrátka musíte dělat všechno sám?
Spíš se ve venkovním prostoru neobjevily žádný beaty, který by mě uchvátily natolik, abych je na tu desku chtěl dát. Byl bych přitom za nějaké rád, alespoň bych měl víc času na rap. Sehnat někoho, kdo je schopný dodat větší množství věcí, co mě baví, je ale těžký. Taky jsem si zvykl u dělání hudby relaxovat, psaní rýmů je pro mě totiž trochu bolestivá záležitost. Pořád o sobě pochybuju. Řeším, jestli si můžu dovolit tohle a tamto říkat, nebo jestli vůbec můžu někomu něco říkat. Ty beaty jsou od těhle dilemat osvobození.

Lidovky.cz: To máme hudbu. Ale co rap? Nikdo vás neoslovuje?
Obecně tyhle spolupráce už proběhly, snad na to ještě navážeme. Mám ale jeden sen, zahraničního hosta, kterýho bych na svojí desce hrozně rád viděl.

Lidovky.cz: Prozradíte jméno?
Je to KRS-One. Byl to můj velký formující vzor jak co se týče rapu, tak i životního příběhu.

Ani se čtyřicítkou za krkem se prý Kato starý necítí. „Starý jsou jen dospělí...

Ani se čtyřicítkou za krkem se prý Kato starý necítí. „Starý jsou jen dospělí děti,“ domnívá se.

Lidovky.cz: Tím se dostáváme k odbočce Chaozz, což je kapela, se kterou jste se proslavil. Nedávno jste to dali zase na pár koncertů dohromady, písničku v plné sestavě máte i na Perpetuum Promile. Říkal jste ale, že už v tom pokračovat nechcete. Takže příjemný výlet do nostalgie?
Úplně od začátku to bylo naplánované jako omezené turné a pár festivalů. Pořád do mě šli, ať to uděláme, až jsem se naštval a odkýval to. Celé to byla legrace, až teda na Fugaze, který, jak se ukázalo, je v těžkých problémech s alkoholem. V jedný nestřežený chvíli jsem řekl, že když půjde Fugaz na léčení, budu uvažovat o další desce, i kdybych jí dělal sám. No a on teď nastoupil na léčení. To je dobře a kdo ví, jak to bude dál. Nerad bych ale nerad zničil ten odkaz, který Chaozz má a obrážel kluby se starýma písničkama. Pokud by mělo být pokračování, musí přijít i nový pecky.

Lidovky.cz: Dosud jste svoje pletky se státním aparátem demonstroval jen skrze neshody s policií a úřady. Na Perpetuu Mobile ale míříte do nejvyšších pater politiky, dokonce přímo na premiéra...
Je tam taková zmínka, která by mohla zavádět konkretismem. Ale je to vlastně o všech politicích, jejich zaměstnaní se totiž stalo úplně zbytečným. Kdyby teď najednou zmizeli z povrchu zemského, nic zásadního se nestane. Každý má svých problémů dost a nikoho by nenapadlo rozpoutávat válku jednoho proti druhýmu. Je to absurdistán. Kdyby se lidi v hospodě chovali jako politici, dostanou hned do držky. Mají to být naši vůdci, přitom jsou ti poslední, kteří jdou příkladem. A to říkám i přesto, že nejsem nasírací typ. Měl jsem ale potřebu se tak nějak chytnout za hlavu a zeptat, jestli už si nedělají prdel. Jen komplikují život lidem, místo toho, aby jim sloužili.

Lidovky.cz: Takže jste už společensky angažovaný umělec?
To asi ne. Pravda je relativní a já nechci nikomu vnucovat můj pohled na svět. Myslím, že by stačilo, aby se vedla plošná diskuze, do které se můžou zapojit všichni. A ne aby nám někdo diktoval bůhvíčím motivovaný pravidla.

Hrdý otec. Adam Svatoš alias raper Kato se svou dcerou Jasmínou.

Hrdý otec. Adam Svatoš alias raper Kato se svou dcerou Jasmínou.

Lidovky.cz: Když už říkáte „bůh ví“. Tak se na Perpetuum Mobile jedna skladba jmenuje, sebevražedný atentátník se v ní odpálí v kavárně, celá scéna je ve zpomaleném záběru. To je přece další sociální komentář, nebo ne?
Jasně, ale opět: bůh ví, kdo za tím vším stojí. Vůbec jsem neměl v úmyslu se navážet do islámu, znám spoustu lidí, kteří tu víru vyznávají. Nedávno jsme ostatně hráli v Londýně a když jsme se procházeli po městě, potkali jsme demonstraci, na které byli společně Indové, Pakistánci i Arabové. Byla při příležitosti výročí jednoho z prorokových následníků, který nechal svou rodinu umřít žízní, protože se nechtěl podvolit některým vnucovaným pravidlům. Na té demonstraci protestovali proti terorismu. Protestovali ti, které mají ostatní za teroristy.

Proto to podle mě není tak hrozný, terorismus dělá parta pomatenců, kteří nějaké učení nepochopili úplně správně. Čili ta písnička není o náboženství. Je to tom, že se někdo rozhodne, že se odpálí mezi lidma pro to, co si on sám myslí. No a taky jsem chtěl už dlouho písničku, která bude jako ve zpomaleném filmu a ve třech minutách vlastně popsat děj tří sekund. Moc mě to lákalo, všechny ty záběry rychlokamerou, které se pak zpomalí. To jsem chtěl převést do textu.

Lidovky.cz: Zase se tam objevuje motiv smrti, minulá deska se jmenovala Smrt žije. Baví vás ten motiv?
Vždycky se to k němu nějak stočí. Doufal jsem, že tohle bude první deska, na který neumřu. A ve finále se to stejně nepovedlo. Když se rozhodnu nějakou podobnou písničku dělat, nakonec v ní umřu. Smrt je natolik transparentní událost, že se kolem ní dá dobře stavět text.

Živá kapela pomáhá podle Kata lépe bavit diváky. „Já a DJ Maro nejsme zrovna...

Živá kapela pomáhá podle Kata lépe bavit diváky. „Já a DJ Maro nejsme zrovna nejlepší vizuální materiál, díky kapele si lidi koncert víc užijí,“ tvrdí rapující čtyřicátník.

Lidovky.cz: Už nějakou dobu se šušká, že byste mohl svoje texty vydat knižně. Říká se o vás ostatně, že jste básník. V jaké je to fázi?
Přemýšlím o tom už dlouho. Brzdí mě ale, kromě mojí lenosti, taky fakt, že poezie je psaná s vědomím, že bude čtená. Takže napsaná vypadá dobře. Kdežto rapový text na papíře nepůsobí dobře, používám hodně rýmů uprostřed vět, které vypichuju už jen intonací. Na papíře to ale evidentní není. Takže pořád bojuju s formou, ale myslím, že už jsem blízko. Snad zhruba během příštího roku bych to mohl dát dohromady. Narazil jsem na správnou paní, která se kolem knih pohybuje. Možná to dodá trochu energie do tvůrčího procesu.

Lidovky.cz: V roce 2011 jste vydal desku V Barvách. Každá písnička má název podle barvy a je tak také laděná. Nic podobně koncepčně uzavřeného vás neláká?
Lákalo, ale nesmělo by to být to samé v bledě modrým. Měl jsem takový nápad na dny v týdnu, jenže to je vlastně stejná šablona a tomu bych se chtěl vyhnout. Každopádně ale V Barvách bylo osvěžující, měl jsem předem daný formát. Strašně mi to rozvázalo ruce, paradoxně je těžší dělat desku, kde si můžu říkat, co chci.

Lidovky.cz: Dříve váš tvůrčí proces vypadal tak, že jste si rýmy a slovní hrátky psal na papírky po kapsách a pak to skládal dohromady. To pořád platí?
Pořád stejně. Už jsem to jenom dovedl k technické dokonalosti. Vedle muziky prostě střádám tyhle zápisky, který si po nějaké době přečtu, přepíšu, vytisknu a zase rozstříhám. A když vznikne nápad na téma, tak si udělám pytlíček s názvem toho tématu a hodím do něj vše, co by k tomu mohlo jít. A jakmile je beat hotový, čerpám tak z půlky z těch zápisků a z půlky to dělám přímo na místě. Čím je člověk starší, musí být poctivější při zapisování, jinak o myšlenky přijde. U Perpetua Promile jsem se ze začátku bál, že na něm nebudu mít co říct. Ve finále je tam ale 23 písniček. Jsem rád, že mám k tomu, co jsem už řekl, pořád co dodat.

Podle Kata by se nezměnilo nic k horšímu, kdyby politici ze dne na den zmizeli...

Podle Kata by se nezměnilo nic k horšímu, kdyby politici ze dne na den zmizeli z povrchu zemského.

Lidovky.cz: Z celé desky jsem měl pocit, že se tak trochu loučíte. Přímo na desce se loučíte se svým oblíbeným barem, který zavřel. Nedáváte ale sbohem také tomu hektickému stylu života?
Já bych byl rád. Ony ty písničky nejsou často o tom, jaký jsem, ale jaký bych chtěl být. Je to moje osobní terapie, doufám, že když si to takhle umělecky zpracuju, že se to pak i stane. To moje perpetuum promile stojí hodně peněz a doma také nejsou moc rádi. Dřív nebo později nějaká uklidňující záležitost asi přijde, momentálně si ale nedokážu představit, jak by to mělo proběhnout. Možná vyhrát ve sportce.

Lidovky.cz: Myslíte, že by vám výhra ve sportce dala klid na duši?
Asi ne. Ale rozhodně by mi dala klid rozejít se v klidu z místa a nedohánět něco, co je už dávno rozjetý. Zkrátka nevydělávat peníze, který už jsem dávno utratil.

Lidovky.cz: Jak je na tom dneska vlastně hip hop? Pořád jsou to ti vaši „týpci s kapsama plnýma jogurtu“, nebo se stal součástí mainstreamu?
Samozřejmě, že se to stalo mainstreamem. Což by mělo být dobře, je to muzika, kterou máme rádi. Máme tu ale i procento raperů, který nestojí za moc. Pro mě je hip hop pořád super. Potíž a zároveň výhoda je, že si dneska může udělat album každý sám doma. Taky to spousta lidí dělá, takže je toho tolik, že najít si to, co se ti fakt líbí, stojí spoustu času. A ten většina lidí nemá, společnost je nastavená tak, že člověka maximálně zapřahuje. Sednout si k počítači a najít si nějaký dobrý kapely je až skoro nemyslitelný. A lidi tak zůstávají odkázani na to, co jim pouští rádia, který u nás bohužel nestojí za moc. Je to jedno s druhým. Dobrý hip hop ale pořád existuje a kdo chce, ten si ho najde.

Kato. Vybarvený svět a poezie polámaných beatů

Kato. Vybarvený svět a poezie polámaných beatů

Lidovky.cz: Máte mezi českými rapery trochu zvláštní postavení. Přitahujete i lidi, kteří ten žánr normálně neposlouchají.
Souvisí to s tím, že hip hop má reflektovat reality. A tady u nás nikdo nežije život černocha z Bronxu v New Yorku. I ti největší rapeři dělají celé dny to samý, co všichni ostatní. Takže ostatní lidi by pak neměli mít problém jim rozumět, český rap by neměl být odlišný od českého truhláře. Většina raperů si ale vytváří svoje světy, ve kterých můžou kralovat, jenže lidem zvenčí to přijde legrační.

Lidovky.cz: Blíží se nám taky konec roku. Dáváte si předsevzetí?
Nedávám.

Lidovky.cz: Ani třeba chodit včas na koncerty?
To já většinou chodím, i když na poslední chvíli. O tuhle image jsem se zasloužil sám, ale ve skutečnosti to tak hrozný není. Za těch patnáct let byly asi jen čtyři koncerty, kam jsem vyloženě nestihl dorazit, ale ne vždycky to byla moje chyba.

Michal Bernáth

Autor

Michal Bernáthmichal.bernath@lidovky.czČlánky
Premium

Sprcha pro osm lidí: jak to vypadalo na Epsteinově ranči na dělání dětí

Ranč Zorro pedofilního milionáře Jeffreyho Epsteina v poušti v Novém Mexiku,... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Kdyby zdi mohly mluvit. Přinášíme exkluzivně snímky přepychového ranče, kam americký finančník Jeffrey Epstein svážel...

Premium

Až patnáct procent mladých žen trápí záhadná nemoc. Lékaři si s ní nevědí rady

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Syndrom PCOS výrazně komplikuje početí. Problémy s ním trápí stále více Čechů. Některé rodiny pořízení potomka příliš...

Premium

Je sexting nevinná hra nebo nevěra? Pánové jsou tolerantnější než dámy

Sexting | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Generace našich rodičů tohle řešit nemusela. Měli poměrně jasno a věděli, co je a není zahýbání. Moderní technologie...