Když Altman poslouchá rádio

Nebylo by od věci vypsat sázky na to, kolik lidí v Česku ví, co se skrývá pod tajemným názvem A Prairie Home Companion. Dva, tři? Nejnovější dílo klasika americké kinematografie patří k těm filmům, které se značně vážou na jistou kulturní zkušenost. (Zkuste Američanovi vysvětlit „poetiku“ Kavárny U Pavouka.) A Prairie Home Companion je dvouhodinový rozhlasový pořad hraný na živo před publikem, který se vysílá přes třicet let a dá se naladit od Floridy přes Wyoming až po Kalifornii. Počet stanic, kde se dá v současnosti chytit, je 590. Je mezi nimi i ta v Kansas City ve státě Missouri, kde se roku 1925 narodil Altman.

Autorem a hlavním průvodcem A Prairie Home Companion je muž jménem Garrison Keillor, který svou one man show se stálým ansámblem hudebníků, zvukařů a herců doplňovaných hosty staví na suchém humoru, hypnotizujícím monotónním hlase a liberálních názorech. Vidí ji jako příjemného, i když trochu užvaněného kumpána pro ospalý sobotní podvečer. Altman je filmový veterán, Keillor je rozhlasový veterán a ve svém médiu jsou přibližně stejné hvězdy. Oba muže svedla dohromady láska k rádiu. Původně sice pracovali na scénáři ke smyšlenému příběhu, ale pak se rozhodli, že pořad bude ve stylu A Prairie a Keillor v jeho centru. Název je skutečný, ale osudy fiktivní, stejně jako zápletka, kdy varietní show končí, protože ustupuje dravým podnikatelským zájmům.

Zlaté časy rádia
Stálí účinkující, kteří už se stali přáteli, se naposledy sejdou na pódiu. V zákulisí a v šatnách se odehrávají nedokončená nebo teprve se rodící osobní dramata, milostné románky a propletence. Oba prostory se protínají a ve finále splynou v jeden. Emoce, staré křivdy a zaháněné vzpomínky protagonistů se stanou součástí představení.

Přestože se Altman vyznává ze své slabosti pro rádio, které provázelo jeho dětství ve 30. letech, vlastně poprvé za svou kariéru někomu ve filmu „ustupuje“. A Prairie je stejně Keillorův film jako Altmanův. Keillorovy sáhodlouhé absurdně zábavné monology určují tempo filmu. Řeč v nich přechází do zpěvu a zpěv do reklamních sloganů na fiktivní výrobky.

Prostor divadla a varietní forma dělá z „A Prairie“ altmanovský materiál. Mnoho postav a mnoho příběhů je synonymem pro Altmana, pro jeho styl, který definoval v ironickém a divokém hudebním dramatu Nashville a neustále ho udržuje a rozpracovává. Postavy se míhají, míjejí a střetávají. Některé příběhy vyvrcholí, jiné se nedořeknou. Někdy se možná zjeví anděl smrti a nikdo neví, koho a kdy si odvede. Pro Altmanův styl je příznačný i demokratický přístup k hercům. Nechává je improvizovat dle libosti, spoléhá na jejich osobnost a osobitost. Strategie, díky níž se pod Altmanovým vedením může sejít celý zástup hvězd v harmonii. Na výběru herců záleží u Altmana vzhledem k jeho epizodickému přístupu, kdy často vlastně nikdo nehraje hlavní roli, více než obvykle. I tentokrát zkušený tvůrce ladil s citem.

Streepová ladí s Harrelsonem
Jako vždy neodolatelně autentická je v roli country zpěvačky z harcovnického sesterského dua Meryl Streepová. Woody Harrelson s Johnem C. Reillym jako zpívající kovbojové by mohli od minuty nahánět krávy na texaských pláních. Tommy Lee Jones se sice jen mihne, ale jeho likvidátor je neúprosný víc než muž v černém. Přestože tento snímek neprovokuje a nemá průraznost a politickou jiskru jako MASH nebo Nashville ani ho dopředu nežene destruktivní vášeň jako drama McCabe & Mrs. Miller, Altman dokazuje svou zručnost, svou schopnost stále dovést herce k výkonům, při nichž vypadají, že se královsky baví, a svůj cit pro atmosféru. Jen už je nostalgie Altmanovi bližší než provokace a ironie.