Karamazovi nezastírají, že jsou divadlem ve filmu, i proto čeká na diváky vytištěný program – podobně jako v divadle. Vydávat se bude ke vstupence do kina, diváci si tedy mohou dopředu přečíst, kdo byl Fjodor Michajlovič Dostojevskij a jaké filmy byly podle jeho děl natočeny.
Najdeme tu také informace o Dejvickém divadle a jeho souboru, jehož podstatná část ve filmu hraje, o tom, jak byli Karamazovi nastudováni na jiných divadelních scénách, kdo byl Evald Schorm a jaká je jeho vazba na Zelenkův film. Nechybí tu rozhovor s režisérem Petrem Zelenkou ani s Lukášem Hlavicou, režisérem inscenace, která přiměla Zelenku film natočit.
Program je příjemným bonusem pro diváky, jeho nastudování však rozhodně není podmínkou ke zhlédnutí filmu. „Přeji si, aby lidé chodili konkrétně na náš film, ne aby si řekli: Jdeme do kina. A nevěděli na co,“ vysvětlil producent Čestmír Kopecký „nadstandardní“ péči, s jakou Karamazovy vypravuje do kin.
Kopecký se snaží ušít svým filmům distribuci na míru. V jeho produkční stáji vznikl v poslední době například snímek Petra Nikolaeva ...a bude hůř, který se v první distribuční vlně vůbec nepromítal v kinech, nýbrž v hospodách a klubech, což korespondovalo s undergroundovým laděním snímku.
Karamazovi vznikli v česko-polské koprodukci, což vyplynulo hlavně z faktu, že je Petr Zelenka v Polsku hodně populární. Jeho obliba u našich sousedů se datuje už od roku 2000, kdy měli v Polsku úspěch Samotáři, k nimž napsal Zelenka scénář. Jeho hru Příběhy obyčejného šílenství nastudovalo několik polských souborů. Krakovské Staré divadlo si u Zelenky objednalo hru, loni v říjnu tu mělo premiéru jeho Očištění.
Z polské strany putovalo do pětatřicetimilionového rozpočtu čtyřicet procent. Zelenka také příběh situoval do Polska, přestože se nakonec natáčel převážně v Česku, ve slévárnách v Hrádku u Rokycan.
Slévárna vytváří industriální zázemí pro netradičně pojatý divadelní festival, kam přijíždějí herci Dejvického divadla, aby tu předvedli inscenaci Karamazových. Petr Zelenka do značné míry zachoval obsazení z divadelního nastudování, které se v Dejvicích hraje už od roku 2000.
V dramatu o otcovraždě uvidíme Ivana Trojana jako starého Karamazova, jeho syny hrají David Novotný, Igor Chmela, Martin Myšička a Radek Holub. Do ženských rolí si Zelenka vybral Lenku Krobotovou, Michaelu Badinkovou a Lucii Žáčkovou. Postavu režiséra divadelní inscenace dostal slovenský herec žijící ve Španělsku Roman Luknár, kterého si můžeme pamatovat například z Hřebejkových filmů Kráska v nesnázích a Medvídek.
Oscarový skladatel
Polskou stranu ve filmu zastupuje několik herců ve vedlejších, nicméně důležitých rolích. Nejvýrazněji pocítíme polský podíl na filmu díky hudbě skladatele Jana A. P. Kaczmarka. Polský hudebník žije od roku 1989 trvale v USA, na kontě má hudební doprovody k desítkám filmů, třikrát spolupracoval s režisérkou Agnieszkou Hollandovou.
Hudba k filmu Marka Forstera Hledání Země Nezemě vynesla Kaczmarkovi Oscara. Za kamerou při natáčení Karamazových stál Alexander Šurkala, kterému se podařilo dostat do snímku koketujícího s divadlem překvapivou filmovost.
Podle Petra Zelenky by podtitul Karamazových mohl znít: Žijeme jako zvířata, ale chceme se modlit. Je to drama o morálce, povaze člověka, lidském svědomí, vině, trestu a odpuštění. Zelenku zajímá motiv odpovědnosti intelektuála za myšlenky, které sám hlásá, a to ve společnosti, která ztratila víru v boha a s ní i základní instinkty: „Co se stane, když ve jménu našich idejí někdo zavraždí člověka? Jsme za to zodpovědní? Je inteligent zodpovědný za chování blbců?“
Najdeme tu také informace o Dejvickém divadle a jeho souboru, jehož podstatná část ve filmu hraje, o tom, jak byli Karamazovi nastudováni na jiných divadelních scénách, kdo byl Evald Schorm a jaká je jeho vazba na Zelenkův film. Nechybí tu rozhovor s režisérem Petrem Zelenkou ani s Lukášem Hlavicou, režisérem inscenace, která přiměla Zelenku film natočit.
Program je příjemným bonusem pro diváky, jeho nastudování však rozhodně není podmínkou ke zhlédnutí filmu. „Přeji si, aby lidé chodili konkrétně na náš film, ne aby si řekli: Jdeme do kina. A nevěděli na co,“ vysvětlil producent Čestmír Kopecký „nadstandardní“ péči, s jakou Karamazovy vypravuje do kin.
Kopecký se snaží ušít svým filmům distribuci na míru. V jeho produkční stáji vznikl v poslední době například snímek Petra Nikolaeva ...a bude hůř, který se v první distribuční vlně vůbec nepromítal v kinech, nýbrž v hospodách a klubech, což korespondovalo s undergroundovým laděním snímku.
Karamazovi vznikli v česko-polské koprodukci, což vyplynulo hlavně z faktu, že je Petr Zelenka v Polsku hodně populární. Jeho obliba u našich sousedů se datuje už od roku 2000, kdy měli v Polsku úspěch Samotáři, k nimž napsal Zelenka scénář. Jeho hru Příběhy obyčejného šílenství nastudovalo několik polských souborů. Krakovské Staré divadlo si u Zelenky objednalo hru, loni v říjnu tu mělo premiéru jeho Očištění.
Z polské strany putovalo do pětatřicetimilionového rozpočtu čtyřicet procent. Zelenka také příběh situoval do Polska, přestože se nakonec natáčel převážně v Česku, ve slévárnách v Hrádku u Rokycan.
Slévárna vytváří industriální zázemí pro netradičně pojatý divadelní festival, kam přijíždějí herci Dejvického divadla, aby tu předvedli inscenaci Karamazových. Petr Zelenka do značné míry zachoval obsazení z divadelního nastudování, které se v Dejvicích hraje už od roku 2000.
V dramatu o otcovraždě uvidíme Ivana Trojana jako starého Karamazova, jeho syny hrají David Novotný, Igor Chmela, Martin Myšička a Radek Holub. Do ženských rolí si Zelenka vybral Lenku Krobotovou, Michaelu Badinkovou a Lucii Žáčkovou. Postavu režiséra divadelní inscenace dostal slovenský herec žijící ve Španělsku Roman Luknár, kterého si můžeme pamatovat například z Hřebejkových filmů Kráska v nesnázích a Medvídek.
Oscarový skladatel
Polskou stranu ve filmu zastupuje několik herců ve vedlejších, nicméně důležitých rolích. Nejvýrazněji pocítíme polský podíl na filmu díky hudbě skladatele Jana A. P. Kaczmarka. Polský hudebník žije od roku 1989 trvale v USA, na kontě má hudební doprovody k desítkám filmů, třikrát spolupracoval s režisérkou Agnieszkou Hollandovou.
Hudba k filmu Marka Forstera Hledání Země Nezemě vynesla Kaczmarkovi Oscara. Za kamerou při natáčení Karamazových stál Alexander Šurkala, kterému se podařilo dostat do snímku koketujícího s divadlem překvapivou filmovost.
Podle Petra Zelenky by podtitul Karamazových mohl znít: Žijeme jako zvířata, ale chceme se modlit. Je to drama o morálce, povaze člověka, lidském svědomí, vině, trestu a odpuštění. Zelenku zajímá motiv odpovědnosti intelektuála za myšlenky, které sám hlásá, a to ve společnosti, která ztratila víru v boha a s ní i základní instinkty: „Co se stane, když ve jménu našich idejí někdo zavraždí člověka? Jsme za to zodpovědní? Je inteligent zodpovědný za chování blbců?“
