20. června 2019 1:51 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

GLOSA: ZZ Top a Kiss. Praha zažila docela zábavné retro rockové divadlo

Kiss, Praha, Eden, 19. 6. 2019 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Kiss, Praha, Eden, 19. 6. 2019 | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

"Nejsou ZZ Top a Kiss vlastně jedna kapela?," nechal se kdosi slyšet na facebooku v den společného koncertu obou jmenovaných amerických kapel na pražském stadionu Slavie v Edenu. Je to vtipný postřeh. Oběma kapelám hraje výrazně do ruky image a obě produkují velmi přímočarý rock´n´roll. Kdyby si Billy Gibbons v šatně sundal klobouk a odlepil sáhodlouhý plnovous, stačilo by, aby si naplácal na obličej trochu makeupu a mohl by si dát "dvoják".

Samozřejmě, východiska obou kapel jsou úplně jiná. ZZ Top, kteří protentokrát (po bloku domácích BSP) zahřívali svým kolegům z Kiss pódium, vycházejí primárně z černého blues, jejich těžkotonážní riffy jsou vlastně variacemi na klasická bluesová schemata. Kořeny Kiss jsou o generaci mladší, rock´n´rollové. Rozpažené v tvrdších chvílích k hard rocku, ve zpěvnějších k popu. Jisté je, že obě kapely hrají naprosté retro - avšak z oněch pořádající agenturou oznámených 25 tisíc návštěvníků v širokém věkovém rozpětí od důchodců po jejich vnoučata jim to jistě nemá nikdo ani na minutu za zlé.

Kiss, Praha, Eden, 19. 6. 2019
Kiss, Praha, Eden, 19. 6. 2019

Retro není jen samotná hudba, ale i její prezentace. ZZ Top prostě stojí a hrají, jen tu a tam se pokusí „přední linie“, tedy kytarista Billy Gibbons a basista Dusty Hill, o společné krokové variace, které k téhle kapele patří odnepaměti, stejně jako střídání více či méně bizarních kytar (včetně ikonických „chlupatých“). Zřejmě proto, že de facto plnili úlohu předkapely, neměli možnost zapojit do svého bloku filmové projekce, které jejich hudbu klasickými jižanskými tématy (chřestýši, auťáky a spoře oděné dívky) koření. Přesto bylo jejich vystoupení jedno z nejlepších, jaká jsme v Česku viděli - například na rozdíl od Prahy v roce 2009 nebo Pardubic o čtyři roky později jim to tentokrát šlapalo.

ZZ Top, Praha, Eden, 19. 6. 2019

ZZ Top, Praha, Eden, 19. 6. 2019

Klást nějaké větší hudební nároky na Kiss by byl nepřípadný omyl, jejich „jedna písnička“ má svoje jasně daná pravidla a potřeby: hlavně donutit publikum k jakékoli reakci. Což kytarista a hlavní zpěvák Paul Stanley, a méně často druhý spoluotec zakladatel, basista Gene Simmons, ještě přiživují hicováním při mluvených vstupech (popravdě řečeno, „Kissáci“ teď k stáru žvaní víc než folkaři, a přesto jim to publikum baští přes dvě hodiny). Že se hrála kapelní „bestofka“ je samozřejmé, vždyť se nacházejí na - údajně - rozlučkovém turné.

Komické kostýmy a líčení ke Kiss samozřejmě neodmyslitelně patří, ale je vlastně milé, že žádných hi-tech vymožeností kapela nevyužívá ani v divadelních efektech, ať jde o světla, výbuchy ohňů, lanovku pro Stanleyho, aby na ní na dvě písničky přejel na zvukařskou boudu, skromňoučké lasery, chumelenici konfet (ty připomínaly spíš roztoužené Coldplay než návštěvu z vesmíru, za jakou se Kiss vydávají). Stará muzika si vystačila se starými efekty. Což opět není výhrada - tady není žádný důvod tlačit na pilu.

Ani jedna z obou hlavních kapel, jejichž (dlužno dodat, že dost bídně nazvučené) riffy prořezávaly vysloveně příjemný těsně předletní večer, neměla jiný cíl, než svoje fanoušky pobavit. Že k tomu občas používala pro někoho i mírně pokleslé prostředky patří k věci. Připočteme-li k tomu věk členů ZZ Top a jádra Kiss, tedy kolem sedmdesátky, vlastně je to obdivuhodné. Nejen jejich výdrž, ale i to, že je pořád baví „blbnout“ jako zamlada.

Ondřej Bezr

Autor

Ondřej Bezrondrej.bezr@lidovky.czČlánky