LN: Proč se album jmenuje Bird Dog Dante? Máme si třeba představit Alighieriho jako loveckého psa lidských emocí?
Klidně, pokud se vám to líbí! Po pravdě, jednoho rána jsem se probudil a měl ten titul v hlavě. Zapsal jsem si to a i po čase se mi líbilo, jak spojení slov ohař a Dante zní. Miluji mnohoznačné názvy, u kterých se posluchač může rozhodnout, co, pokud vůbec něco, znamenají. Tak jen do toho.
LN: O desce jste řekl, že „vznikla na různých místech za divných situací“, a přidal historku, jak jste doprovodný vokál Aldous Hardingové natočil na mobil v zákulisí Jools Holland Show, když měla jen pár minut času.
Možná v tom popisu byla troška umělecké licence, většina alba vznikala u mě doma v Bristolu. I když opravdu dost nekonvenčním způsobem. Písně jsem zachytil, zase rozložil na kousky a pak přizpůsobil náladě, jakou jsem zrovna cítil. Což je hazard a zároveň radost umožněná tím, že máte nahrávací studio kdykoliv k dispozici a kolem prochází spousta skvělých muzikantů. Výzvou pak bylo pokusit se složit všechny různorodé kousky do soudržné koláže.
LN: Od roku 2005 jste nevydal písničkovou desku. Věnoval jste se buď instrumentálním nahrávkám, soundtrackům, nebo práci pro jiné. Proč právě nyní?
Havíři mě měli za hejska z Prahy, pak dojetím plakali, říká režisér Dukly 61 Ondříček |
V tom, co dělám, je zřídka nějaké plánování. Mám spíše tendenci instinktivně reagovat na nabídky či situaci a pak dělat, co mi v dané chvíli přijde správné. Ale možná v tom hrála roli spousta doprovodných vokálů, kterým jsem se věnoval na posledních dvou deskách, a turné s Polly Jean Harveyovou. Zpívání mě tam začalo zase bavit.
LN: Také na vaší desce najdeme duet s PJ Harveyovou. Proč právě ve smutné písni Sorry For Your Loss, věnované památce Marka Linkouse?
Polly i já jsme potkali Marka ve stejné době. Slova jsem napsal už krátce poté, co Mark umřel (v roce 2010 – pozn. aut.), původně jako čistě soukromou reakci na situaci. Když jsem text zhudebnil, hned jsem chtěl, aby ho se mnou zpívala právě Polly, protože jsem cítil silné propojení mezi námi třemi.
LN: Pokud počítáme skupinu Automatic Dlamani, vaše spolupráce s PJ Harveyovou trvá déle než 30 let. Dá se ještě rozlišit, kdo koho, jak a v čem ovlivnil?
Nedá. Jakákoliv úspěšná umělecká spolupráce představuje obousměrnou silnici. Pořád se na sebe spoléháme. A cítím se ohromně šťastný a vděčný, že takové partnerství mám.
LN: Jste dvorní producent i muzikant PJ, ale pracoval jste se spoustou tak odlišných umělců jako Tracy Chapmanová nebo KT Tunstallová, kapely Giant Sand nebo Goldfrapp. Šlo vždy o „práci z lásky“?
Za to, co dělám, mě platí, tudíž nemusí jít vždy nutně o „labour of love“. Ale samozřejmě, vše, na čem pracuji, se mi musí líbit. Jinak bych nevěděl, jak nahrávku posoudit. Nemám nic jiného, podle čeho bych odhadoval, co možná chtějí ostatní lidé slyšet. Dělám jen na deskách, které vnímám jako dobré, a podle toho očekávám, že budou připadat dobré i nějakým dalším lidem.
LN: Předpokládám, že zajímavá musela být spolupráce s malijskou písničkářkou Rokií Traoré?
Rokia je úžasná a dělat s ní dvě alba pro mě představovalo ohromnou zkušenost. Šlo o moji první spolupráci s muzikanty z Afriky a naprosto jsem si to zamiloval. Svým způsobem jsem se ocitl mimo svoji komfortní zónu, ale zároveň jsem se cítil bezprostředně jako doma. Opravdu jsem zažil univerzálnost hudby. I když normálně dělám muziku nápadně odlišnou od její, Rokia v mé práci rozpoznala ducha nebo zvuk, který chtěla do svých písní zapustit. Vůbec jsem šťastný, že jsem mohl spolupracovat s umělci z celého světa. Pokaždé šlo o neocenitelnou školu.
LN: Co plánujete, kromě vlastního turné, na nejbližší dobu?
Pořád se hrne něco nového. Momentálně jsem uprostřed studiové práce s Aldous Hardingovou. Právě jsem také kývl na komponování další scénické hudby pro film…
LN: Už víte, jací muzikanti vás doprovodí v Ostravě a na který z mnoha nástrojů, jež ovládáte, budete hrát vy?
Půjde převážně o hudebníky z mé obvyklé skupiny. Na klávesy bude hrát a zpívat Marta Collicová, na baskytaru další italská hudebnice Giorgia Poliová, na kytaru Jeremy Hogg a na bicí Andy Sutor. Já budu zpívat, hrát na kytaru, ale pravděpodobně také na nějaké klávesy. Předpokládám, že většinu programu sestavíme z písní z desky Bird Dog Dante, ale samozřejmě vybereme i něco pro zpestření.
