Ředitel Národní galerie je přesvědčený, že zrušení vstupného do stálých expozic by změnilo přístup veřejnosti a lidé by galerii častěji navštěvovali. Nárůst návštěvníků odhaduje až na dvě stě procent.
Knížák o volném vstupu uvažoval již dříve. Impulzem zřejmě bylo srovnání Veletržního paláce, kde sídlí stálá expozice moderního umění, s novou částí londýnské Tate Gallery, která vznikla z elektrárny a je rovněž zaměřená na současné umění. Také v dalších zemích existuje praxe volného vstupu, často jde ale jen o jeden den v týdnu. Přesto není úplně jasné, co bylo v této záležitosti hlavním podnětem a zda jde čistě o záměr, jak Národní galerii zvednout návštěvnost. Loni přišlo do NG přes půl milionu zájemců. To jsou sice podle mluvčí této instituce „pěkná čísla“, ale přesto naznačují, že návštěvnost spíše stagnuje.
Milan Knížák si údajně od otevření expozic především slibuje kultivaci obecného vkusu. „Usilujeme o to, aby lidé všech generací chodili do Národní galerie jako do lesa - dýchat, odpočívat,“ řekl Milan Knížák. Národní galerie sice nevnímá vstupné jako zásadní překážku, spíše jako jistou brzdu k opakovaným návštěvám. Podle názoru širší odborné veřejnosti je však určitá pasivita ve vztahu k Národní galerii způsobena i současným programem, který klade důraz spíše na prezentaci stálých sbírek.
Aktuálních výstav je méně a i když občas prezentují kvalitní české současné umělce, NG zcela rezignovala na atraktivní expozice světových tvůrců. Příkladem takového chybějícího projektu je Marc Chagall ve vídeňské Albertině. Jde o finančně velmi náročné záležitosti, které ovšem budí přiměřený zájem. Albertina je v tomto směru fenomenální, ale i u nás se ukazuje, že mimořádné akce mají velký ohlas. Dokladem toho je třeba výstava díla Mistra Theodorika, která měla v NG v období od roku 1997 do současnosti nejvyšší návštěvnost (162 tisíc).
Karel Srp, ředitel Galerie hl. města Prahy není zásadně proti myšlence volného vstupného, upozorňuje však, že hledat vzor v zahraničí prakticky nelze. „V každé zemi je to jinak, funguje tam jiná tradice. V každém případě se pak nabízí otázka, jak naložit se vstupným v ostatních národních institucích. Jestliže se argumentuje britským příkladem, potom by bylo žádoucí, aby volné vstupné mělo i Národní muzeum, protože stejně na tom je i British museum. Podle Srpa by v Galerii hl. města Prahy takový krok nepřicházel v úvahu i z provozních důvodů. „Jako instituce dotovaná městem máme jiné podmínky a přísně střežený rozpočet.“
Návrh Národní galerie odmítá především ministerstvo kultury. volné vstupné by si podle něj vyžádalo přidání deseti milionů korun k současné dotaci od státu, jež nyní činí kolem 210 milionů. Ministerstvo argumentuje i tím, že nemůže zvýšit rozpočet jen jedné ze svých příspěvkových organizací, neboť by to bylo neadekvátní.
Knížák o volném vstupu uvažoval již dříve. Impulzem zřejmě bylo srovnání Veletržního paláce, kde sídlí stálá expozice moderního umění, s novou částí londýnské Tate Gallery, která vznikla z elektrárny a je rovněž zaměřená na současné umění. Také v dalších zemích existuje praxe volného vstupu, často jde ale jen o jeden den v týdnu. Přesto není úplně jasné, co bylo v této záležitosti hlavním podnětem a zda jde čistě o záměr, jak Národní galerii zvednout návštěvnost. Loni přišlo do NG přes půl milionu zájemců. To jsou sice podle mluvčí této instituce „pěkná čísla“, ale přesto naznačují, že návštěvnost spíše stagnuje.
Milan Knížák si údajně od otevření expozic především slibuje kultivaci obecného vkusu. „Usilujeme o to, aby lidé všech generací chodili do Národní galerie jako do lesa - dýchat, odpočívat,“ řekl Milan Knížák. Národní galerie sice nevnímá vstupné jako zásadní překážku, spíše jako jistou brzdu k opakovaným návštěvám. Podle názoru širší odborné veřejnosti je však určitá pasivita ve vztahu k Národní galerii způsobena i současným programem, který klade důraz spíše na prezentaci stálých sbírek.
Aktuálních výstav je méně a i když občas prezentují kvalitní české současné umělce, NG zcela rezignovala na atraktivní expozice světových tvůrců. Příkladem takového chybějícího projektu je Marc Chagall ve vídeňské Albertině. Jde o finančně velmi náročné záležitosti, které ovšem budí přiměřený zájem. Albertina je v tomto směru fenomenální, ale i u nás se ukazuje, že mimořádné akce mají velký ohlas. Dokladem toho je třeba výstava díla Mistra Theodorika, která měla v NG v období od roku 1997 do současnosti nejvyšší návštěvnost (162 tisíc).
Karel Srp, ředitel Galerie hl. města Prahy není zásadně proti myšlence volného vstupného, upozorňuje však, že hledat vzor v zahraničí prakticky nelze. „V každé zemi je to jinak, funguje tam jiná tradice. V každém případě se pak nabízí otázka, jak naložit se vstupným v ostatních národních institucích. Jestliže se argumentuje britským příkladem, potom by bylo žádoucí, aby volné vstupné mělo i Národní muzeum, protože stejně na tom je i British museum. Podle Srpa by v Galerii hl. města Prahy takový krok nepřicházel v úvahu i z provozních důvodů. „Jako instituce dotovaná městem máme jiné podmínky a přísně střežený rozpočet.“
Návrh Národní galerie odmítá především ministerstvo kultury. volné vstupné by si podle něj vyžádalo přidání deseti milionů korun k současné dotaci od státu, jež nyní činí kolem 210 milionů. Ministerstvo argumentuje i tím, že nemůže zvýšit rozpočet jen jedné ze svých příspěvkových organizací, neboť by to bylo neadekvátní.
