16. března 2019 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Knižní předlohy nečtu, tvrdí představitelka Melisandry ze Hry o trůny

Rudá kněžka Melisandra, kterou v seriálu ztvárnila Carice van Houtenová. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Rudá kněžka Melisandra, kterou v seriálu ztvárnila Carice van Houtenová. | foto: Helen Sloan/HBO

BRNO Nizozemská herečka Carice van Houtenová, známá u nás hlavně jako Melisandre ze seriálu Hra o trůny, ztvárnila v dramatu Skleněný pokoj hlavní roli. Rozhovor probíhal v brněnské vile Tugendhat, kde se velká část filmu natáčela.

LN: Co jste cítila, když jste do vily přišla poprvé?
To byl ohromující pocit! Na jednu stranu tu na vás padá historie, ale zároveň je tu všechno nadčasové. Což bylo legrační, protože když jsme v tomhle výsostně modernistickém domě chodili v kostýmech ze 30. a 40. let, působilo to nesourodě. To teprve člověku dojde, jak stylově napřed tahle architektura je. A také si uvědomí, že manželé, kteří takhle megalomanský dům nechali postavit, museli mít strašně moc peněz.

Herečky Hanna Alströmová a Carice van Houtenová. Snímek Skleněný pokoj (2019)....
Carice van Houtenová. Natáčení filmu Skleněný pokoj.

LN: Tugendhat má i komornější zákoutí. Našla jste si tu své oblíbené místo?
Když bylo hezky, trávili jsme hodně času na terase. A v úrovni ulice jsou i menší místnosti, není tu všechno tak rozlehlé. Ale kvůli tomu, že jsme ve vile nesměli jíst ani pít, jsme bývali hodně v přívěsech. Je zázrak, že jsme tu vůbec mohli točit.

LN: Zmínila jste kostýmy. Ve filmu jich vystřídáte opravdu hodně. Užívala jste si to?
Moc! Velmi se mi líbily, hlavně ty na začátku filmu. Nosit je byla práce snů. A nejvíc ze všeho jsem milovala ty klobouky!

LN: Četla jste román Simona Mawera, podle kterého byl Skleněný pokoj natočen?
Ne. Přemýšlela jsem, jestli si ho mám přečíst, ale prý je dost jiný než scénář. To samé s Hrou o trůny, nečetla jsem žádnou z těch knih. Radši pracuju se scénářem: nechci mít vztah k předloze a pak být třeba frustrovaná z toho, co se z ní do filmu nevešlo.

LN: Skleněný pokoj je česko-slovenská koprodukce s evropským obsazením. Kdysi jste se vyjádřila, že hollywoodský život vám moc nesedí. Platí to pořád?
Je příjemné pracovat v Evropě, protože jsem tady doma. V Americe se cítím trochu odcizeně, ale vlastně tam ani moc netočím. Dělat filmy jako Skleněný pokoj je v Hollywoodu prakticky nemožné, v poslední době tam vznikají samé komiksové adaptace a nic moc dalšího. Menší nezávislé filmy tam nedostávají šanci.

LN: V Evropě jste nedávno dotočila thriller Domino s americkým režisérem Brianem De Palmou. Je to hollywoodský spektákl, nebo evropský artový film?
Ještě jsem ho neviděla, ale myslím, že jde o mix přístupů. Točilo se hlavně v Evropě, i když s hollywoodským rozpočtem.

LN: Jak jste vycházela s ostatními herci, kteří pocházejí z různých koutů Evropy?
Velmi jsem se sblížila s Hannou Alströmovou, která hraje druhou hlavní postavu – Liesel. Padly jsme si do oka hned na začátku natáčení. I Claes Bang a Roland Möller byli fajn. Udělala na mě dojem pokora českých herců – vím, že jsou tu hodně slavní, ale přitom neměli problém s tím, že postavy z české historie hrají cizinci. Musí to být divné, jako kdyby Ariana Grandová hrála Annu Frankovou.

LN: V jednu chvíli se natáčení Skleněného pokoje proťalo s výrobou Hry o trůny. To muselo být dost náročné...
Ano, musela jsem z Česka přelétávat do Belfastu, nechápu, jak jsem to zvládla. Ale naštěstí nemám problém dostávat se do role. Nikdy si práci nenosím domů, stávám se postavou jen na tu chvíli mezi tím, kdy režisér řekne „akce“ a „stop“. Tedy musím se na role samozřejmě i připravovat a emoce ve mně někdy doznívají – tělo je vnímá, i když už kamera nejede.

LN: Vy i vaše sestra Jelka jste obě herečky. Jak jste se k herectví dostaly?
Vyrůstaly jsme na němých filmech, Laurelovi a Hardym, Chaplinovi... Náš otec uváděl němé filmy v kině, míval před nimi přednášky. Už jako malá jsem získala spoustu zkušeností s kiny, filmy a filmovou hudbou, kterou miluju.

LN: Vedle hraní také zpíváte. Jak velkou roli má ve vašem životě hudba?
Přináší mi obrovskou radost, ale bohužel se jí nemůžu věnovat natolik, že bych třeba nahrála desku nebo s ní jela na turné. Zrovna se učím hrát na kytaru, mám úplně rozbolavělá bříška prstů. Ale nedovedu si sama sebe představit s kytarou na pódiu, je to spíš koníček.

LN: Proslavila jste se vážnými rolemi ve filmech jako Černá kniha nebo v seriálu Hra o trůny. Když máte tak ráda klasické komiky, stála byste i o komickou roli?
Ano, velmi! Hrála jsem pár komických postav v nizozemských snímcích nebo na divadle, jenže jakmile se etablujete ve filmech o druhé světové válce nebo o středověkém světě s draky, zaškatulkujete se a lidé už od vás legraci nechtějí. Já mám drama ráda, ale je příjemné si od všeho toho brečení někdy odpočinout. I když smát se na povel je těžší než plakat.

Vojtěch Rynda

Najdete na Lidovky.cz