10. května 2014 14:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Kočičí ikony i monstrózní plyšáci Jiřího Hanibala

Jiří Hanibal: Kočka | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jiří Hanibal: Kočka | foto: Novoměstská radnice

PRAHA Dualismus nevinnosti a brutality, krásy a hnusu, zlaté a černé... Tvorba Jiřího Hanibala, francouzského malíře českého původu, se pohybuje ve vyhrocených kontrastech, které dávají jeho obrazům zvláštní naléhavost. Výstavu nezvanou Memento (a)mori připravila pražská Novoměstská radnice.

Jiří Hanibal se narodil roku 1964 v Praze v rodině filmového režiséra a umělecké prostředí předznamenalo jeho další životní směřování. Studoval malbu na Akademii výtvarných umění nejprve v ateliéru prof. Radomíra Koláře, po revoluci Jiřího Sopka. Na studia navázal na l'Ecole Supérieure des Beaux-Arts v jihofrancouzském Toulouse a následně v Paříži, kde se také usadil a dnes působí jako malíř a filmový architekt.

Jiří Hanibal

Jiří Hanibal

Zlatá barva zbavená nedotknutelnosti

Dílo Jiřího Hanibala se pohybuje ve dvou základních rovinách, které by se daly označit jako intimní a religiózní. Ústředním motivem jeho maleb a kreseb je lidská figura. Původně se zaměřoval na často vyhrocené sexuálních scény, které zbavoval všeho sentimentálního pozlátka. Ovšem právě "pozIátko" v pravém slova smyslu, tedy zlatá barva, je jeho základním výrazovým prostředkem. "Zlatá je univerzálně vnímána jako symbol abstraktního duchovna, Hanibal ji však nemilosrdně zbavuje této nedotknutelnosti. Barvu svatých ikon propůjčuje milostným duelům i portrétům koček, kde majestátní zlatá vynikne v kontrastu s nasládlými pastelovými barvami. Takové jsou i jeho portréty plyšáků a jeho vlastních dcer. V dětské nevinnosti je v Hanibalově podání zakódována určitá krutost - plyšoví medvídci a po obraze rozhozené hračky jsou ve své monumentalitě až monstrózní," říká kurátorka výstavy Terezie Zemánková.

Jiří Hanibal: z cyklu Sny

Jiří Hanibal: z cyklu Sny

Podle Zemánkové nebyla pro Jiřího Hanibala tvorba nikdy žádnou konceptuální koketérií, ale existenciálním svědectvím, které vzdoruje módním vlnám. Hanibal podle ní vychází z odkazu Jana Baucha, Georgese Rouaulta a německých expresionistů. "Snad i díky tomu, že nikdy nebyl nucen podbízet se trhu, zůstává ve svém výrazu divoký a autentický. Nicméně, postupem času erotická struna jeho maleb doznívá a jeho tvorbě začínají dominovat univerzální témata odkazující na dávnou i nedávnou historii lidstva," říká Zemánková.

Expozice v galerii Novoměstské radnice zahrnuje padesát kreseb a maleb z posledního desetiletí autorovy tvorby. Významnou část představuje starozákonní cyklus, ve kterém Hanibal malířskými intervencemi zasahuje do ilustrací Bible mistra 19. století Gustava Doré. Nejčerstvější sérií je pak soubor černobílých záznamů vlastních snů a ilustrací k Erbenově Kytici.

Výstava potrvá do 30. května, otevřeno je denně kromě pondělí od 11 do 18 hodin.