Zkuste si malý test. Napadne vás něco týkající se kultury, co karanténa vůbec nenarušila? Co bylo stále v provozu po celý uplynulý rok přes všechny lockdowny, opatření, restrikce i stavy nouze? Chce to chvíli přemýšlení.
Z úvahy automaticky škrtáme divadla, kina, galerie i koncerty. Nelze jít na představení, ba ani si předem spolehlivě rezervovat vstupenky. Nelze v knihkupectví listovat čerstvými svazky. Knihy koupíte sice na webu, ale nenasajete atmosféru výběru. Nepřístupná je i „mrtvá kultura“, jak se nepěkně říká památkám. Hrady, zámky, muzea, to vše zamrzlo a nikdo neví, kdy rozmrzne.
Je-li něco ve svém provozu skutečně nenarušené, pak hřbitovy. Zůstaly otevřené přes všechny restrikce. Začátkem dubna, za nejtužšího lockdownu a zákazu překračování hranice okresů, si autor těchto řádků vybíral poslední dny volna za loňský rok. Tři z nich strávil na pražských hřbitovech – na Olšanských, Malvazineckém, Slavíně a Břevnovském (u Markéty). A jak by řekl Ladislav Klíma, díky tomu se povznesl i poučil.
Kryl živý i 27 let po smrti
Hřbitovy nepatří k živé kultuře už z definice (i když v hebrejštině se hřbitovu říká také „dům života“). Přesto se jejich pojetí, stav i vnímání týkají života, zejména toho současného. Třeba už tím, že Správa pražských hřbitovů nechala v poslední době zhotovit papírové skládačky s přehlednými plánky a seznamy zásadnějších hrobů. Plánek nafasujete u vchodu a pak už vás naviguje bez problémů. Pro člověka, který ty hřbitovy nemá v malíku, je to velký pokrok.
Pak už se vnoříte do tématu. Počínaje tím, jak se náhrobky vyvíjejí od měšťansky honosných z 19. století (s charakteristikami typu „majitel realit“ či „choť komerčního rady“) po dnešní, plebejské. A pak si možná všimnete, jak hřbitovy vytěsňují ideologie.
Na Olšanech najdete hrob Karla Havlíčka Borovského, pilíře liberalismu, zakladatele moderní české novinařiny a kritiky (v říjnu bude 200 let od jeho narození). Je pěkně udržovaný. Též proto, že ho adoptovala firma Žižkov reality s. r. o. Tak vida, hrob národního hrdiny udržuje žižkovská realitka. Pár desítek metrů dál je hrob JUDr. Františka Dedery. Též pěkně opravený a nová cedule vysvětluje, že Dedera a Havlíček dávali za studií kondice Bedřichu Smetanovi a v prosinci 1851 byl Dedera tím úředníkem, který Havlíčka eskortoval do Brixenu. Teď oba leží nedaleko od sebe.
U hlavní zdi je nenápadný hrob se jmény Klementa Gottwalda a dalších komunistů stalinské éry. Pár desítek metrů od něj narazíte na náhrobek z přelomu 19. a 20. století, prozrazující, že tam leží Ignaz a Marie Gottwaldovi. A pak že dějiny nemají smysl pro ironii.
Skoro každý Čech sbírá houby, takže ví, že zakladatelem naší mykologie byl František Smotlacha, a svým způsobem ho uctívá. Jenže Smotlachův lehce omšelý hrob je ušlápnut mezi patetickými náhrobky rodin von Werther a von Klaudy.
Na Malvazinkách leží už zmíněný filozof Ladislav Klíma. Bez plánku by se jeho hrob hledal jen těžko, neboť na písmu zapracovala povětrnost. Nedaleko spočívá filozof Egon Bondy se svou partnerkou Julií (v hrobě filozofa Machovce, jehož syn nyní rediguje vydávání Bondyho díla). Leží tu i Milan „Mejla“ Hlavsa, frontman kapely Plastic People. A v temně působícím hrobu první tajemník KSČ a prezident republiky Antonín Novotný, unikátní tím, že ač to byl certifikovaný blb a skalní komunista, na jeho éru se celou normalizaci vzpomínalo s nostalgií („zlatá šedesátá“).
Ještě jeden detail Malvazinek stojí za zmínku. Plánek řadí VIP hroby podle abecedy, číselně 1–153. Zvláštní rubriky tvoří zkratky ČP (čestné pohřebiště padlých z pražského povstání) a G (Karel Gott).
V Břevnově plánek k dispozici nebyl, tudíž autor hledal hrob filozofa Jana Patočky zkusmo a neúspěšně. Zato při hledání narazil na hroby Josefa a Jiřiny Topolových, Ivana Medka, Ivana Diviše a další. Mezi nimi, v poměrně odlehlém koutě, i na hrob Karla Kryla. Navštívit ho stojí za to. Na mnohých z těch spatřených stovek hrobů byly květiny, věnce, stuhy či jiné doklady zájmu. Ale na žádném (snad s výjimkou poměrně čerstvého hrobu Karla Gotta) jich nebylo tolik jako na Krylově. I to cosi vypovídá o živém vztahu hřbitovů ke kultuře a společnosti.
