4. února 2019 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Kundera je velký autor Západu, myslí si jihokorejský bohemista Kju-čin Kim

Česká literatura je pro mě vtipnější a erotičtější než ruská, říká korejský... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Česká literatura je pro mě vtipnější a erotičtější než ruská, říká korejský... | foto: FOTO ARCHIV KJU-ČINA KIMA

PRAHA Kju-čin Kim patří už třicet let mezi klíčové postavy jihokorejské bohemistiky. Vyučuje na Korejské univerzitě zahraničních studií v Soulu, přeložil Čapka, Havla, Hrabala, Kunderu, Škvoreckého a naposledy třeba Michala Ajvaze, je autorem studií věnovaných Kunderovi, Čapkovi a české literatuře obecně. Letos mu bude sedmdesát let.

LN: Co vás přivedlo k české literatuře, kultuře?

Původně jsem studoval ruštinu na Korejské univerzitě. Po promoci jsem nastoupil jako asistent v Ústavu ruských studií na soulské univerzitě Hanyang. Naše ministerstvo školství tehdy vypsalo výběrové řízení na čtyřleté stipendium pro zájemce o studium některého z jazyků tehdejších komunistických zemí v zahraničí. Složil jsem zkoušky z češtiny a roku 1980 odjel na univerzitu v Chicagu, kde jsem studoval českou literaturu a kulturu u profesora Františka Svejkovského. Do Československa jsem v té době jet nemohl.

LN: Proč jste dal přednost české literatuře před ruskou?

Česká literatura je pro mě zajímavější, vtipnější a erotičtější než literatura ruská. Měl jsem štěstí, že jsem ji mohl na univerzitě studovat.

LN: Dají se vystopovat nějaké body, které má Česká republika společné s Jižní Koreou?

Obě země mají krásnou přírodu a bohatou kulturní historii, chrání své památky amají smysl pro humor a sport. A najdeme ihistorické podobnosti: Korea zažila nadvládu Japonska, Česko Rakouska-Uherska. V letech 1917–1918 se českoslovenští legionáři v Mandžusku setkali s japonským vojenským velitelem. Ten od nich chtěl koupit lepší zbraně, ale oni mu je neprodali. Raději je prodali vojenskému veliteli nezávislé korejské armády...

LN: Česká literatura v dnešní Koreji rovná se Milan Kundera. Není to trochu zkreslující? Kundera už v Česku nežije čtyřicet let a bere se spíš za autora francouzského, ne-li světového.

Před zhruba třiceti lety to zkreslující nebylo, protože Kundera jako symbol české literatury napomohl tomu, aby se o ni korejští spisovatelé a čtenáři začali zajímat. Jako literatura komunistické země tu byla předtím zakázaná. Skutečnost, že Milan Kundera českou literaturu reprezentuje idnes, ale trochu zkreslující je.

V každém případě od roku 1988, kdy byl do korejštiny poprvé přeložen jeho román Nesnesitelná lehkost bytí, je tu velice oblíbený. Ten román vyšel v několika překladech: já jsem jej přeložil z češtiny (1990), jiní překladatelé z němčiny (1988) nebo zfrancouzštiny (2009). Celkem se prodalo víc než sto tisíc výtisků. Ta kniha otevřela korejským čtenářům svět českého myšlení aživota. Čtenářům, i spisovatelům.

LN: I spisovatelům?

Kunderovy romány vyvolaly v Koreji mezi spisovateli řadu polemik. Spisovatelka Eun Hee Kyoung mi dokonce řekla, že když se jí nedaří psát, přečte si Kunderu a dostane inspiraci.

LN: Co je na Kunderově díle podle vás výjimečného?

Už od studií na univerzitě v Chicagu, kdy jsem ho četl v angličtině, je Kundera můj nejoblíbenější český autor. Často se mluví o jeho intelektualizované erotičnosti, jeho humoru a filozofičnosti. Podle mého má blízko kUmbertu Ecovi: oba používají širokou postmoderní symboliku, souměrnost a podobnost, milostné trojúhelníky. Mají i podobný styl psaní. Obzvlášť rád mám Kunderovy romány Žert, Život je jinde a Valčík na rozloučenou, které jsou zároveň vážné i komické a velice jasně evokují poválečnou společnost a éru komunismu. Pomohly mi porozumět tehdejší situaci. Myslím, že Kundera je právě tak velkým spisovatelem západní tradice jako Sterne, Diderot, Broch, Musil nebo Gombrowicz.

LN: Vedle Kundery jste přeložil Havla, Hrabala, Čapka, Škvoreckého. Nová česká literatura po roce 1989 nemá zatím v Koreji šanci?

Překladů českých knih vydaných po roce 1989 je v korejštině málo. Ale určitě bych současnou českou literaturu rád překládal, už jen proto, že ji učím. Četl jsem například romány Michala Viewegha, Romana Ráže či Emila Hakla. Teď právě čtu Kosmonauta z Čech od Jaroslava Kalfaře, Paměť mojí babičce od Petry Hůlové a povídky, například od Terezy Boučkové. Naše nakladatelství ale nejsou příliš ochotná nové autory publikovat, hlavně zekonomických důvodů.

LN: Řekl jste, že Kunderovy knihy se překládají i z jiných jazyků. To platí obecně?

Ano. Ve třicátých letech, v době japonské okupace, se překládalo z japonštiny (například Čapkovo R. U. R.), pak v osmdesátých letech Švejk a Nesnesitelná lehkost bytí z němčiny a v devadesátých letech z francouzštiny a angličtiny.

Teprve od roku 1990 já a moji univerzitní kolegové Jaeil Kwon a Song Sun Seob překládáme z češtiny. Celkem jsme přeložili z češtiny na dvacet knih. Dalších víc než třicet knih bylo přeloženo z jiných jazyků. V rámci literatur bývalých komunistických zemí je česká literatura spolu s klasickou literaturou ruskou překládána do korejštiny nejvíc.

LN: Existovala bohemistika v Koreji už před rokem 1989?

Bohemistická studia se v Koreji začala rozvíjet v olympijském roce 1988, kdy můj kolega Jaeil Kwon, autor první knihy v korejštině o historii Československa, založil na Korejské univerzitě zahraničních studií katedru češtiny. Zaměřoval se hlavně na českou poezii, Milana Kunderu a starší českou literaturu. Po svém návratu z Chicaga v roce 1989 jsem začal vyučovat s ním. Napsal jsem dvě základní učebnice s názvem Porozumění současné české literatuře.

LN: Co se změnilo v jihokorejské bohemistice po roce 1989?

Učitelé i studenti mohli najednou jezdit na konference a studovat v České republice. Prvních deset studentů, a já s nimi, přijelo do Československa v roce 1990 na Letní školu slovanských studií. Někteří z nich se později stali propagátory českého jazyka a kultury. V roce 2005 obhájil Inchon Kim na Karlově univerzitě disertační práci o české jazykovědě, o šest let později pak Sunbee Yu obhájila tamtéž disertaci očeské literatuře.

LN: A dnes? Je zájem studentů, přibývá překladatelů?

Na katedře českých a slovenských studií teď máme dva řádné profesory a několik lektorů, dva emeritní profesory a také české aslovenské lektory. Celkem unás studuje asi sto třicet studentů. Málokdo má ale zájem studovat češtinu jako obor pro překladatele, chtějí spíš pracovat ve firmách.

LN: Jaká je vůbec nálada v Jižní Koreji? Na jedné straně korupce bývalé prezidentky, na druhé třeba Trumpovy kroky ke smíru rozdělené země…

Ta nálada je dvojí. Mladá generace a lidé středního věku podporují dnešní vládu, ale opoziční strana a starší generace mají strach. Pochybují, že to Kim Čong-un myslí s likvidací svého jaderného programu vážně – ještě si pamatují korejskou válku. Ovšem od loňského roku, kdy se s Kimem setkal jednak jihokorejský prezident Mun Če-in, jednak americký prezident Trump, převládá skutečně mírová nálada.

LN: Sjednotí se Korea?

Jestli se Koreje spřátelí, nebo dokonce začne jejich sjednocování, budou se náš prezident a vláda těšit největší úctě mezi lidmi v dějinách. Po zatčení bývalé zkorumpované prezidentky sice převažuje v zemi optimismus, ale máme problémy ekonomické a sociální. Hospodářství se nedaří tak, jak nová vláda očekávala. Apodobně je tomu se společenskou integrací.

LN: O jihokorejské literatuře máme v České republice matný pojem – máte tip na nějakého autora, jehož dílo by měl český čtenář poznat?

Mohu doporučit jak spisovatele starší generace (Park Kyung-ni, Park Wan-suh, Hwang Sok-yong nebo Jo Jeong-rae), tak té mladé (například Han Yu-joo aHae Yi-soo), ale myslím, že několik velmi dobrých překladů ze současné korejské literatury už máte. Například výbor z díla básníka Ko Una, dva romány spisovatelky Han Kang Kde kvete tráva aVegetariánka, román Básník od I Mun-jola, Setkání od Hana Mu-suka nebo bestseller Říše světla od Kima Young-ha.

Radim Kopáč, literární a výtvarný kritik