Někdo se v dlouhodobém lockdownu dal na pletení svetrů, někdo začal experimentovat s vařením, další se třeba vrátil ke čtení, na které za normálních okolností nemá čas. Podle aktuálních zjištění mezi další možnosti „zabití času“, které má pozitivní důsledky a možná dokonce ovlivní v příštích letech světovou kulturu, bylo také učení se na hudební nástroj. Nejčastější je v tomto oboru jednoznačně kytara, která je už bezmála sto let nejrozšířenějším hudebním instrumentem.
Toto konstatování nepodporují nějaké sociologické průzkumy, které mohou být nepřesné a vždy u nich záleží na výběru a velikosti skupiny dotazovaných, nýbrž tvrdá ekonomická čísla, která jen těžko mohou být jakkoli zkreslená. Dobrým příkladem je leader trhu s kytarami, americká společnost Fender. Ta vloni v březnu po nástupu pandemie do Spojených států nejprve v souvislosti s prvotním poklesem odbytu, daným hlavně uzavřením drtivé většiny kamenných obchodů s nástroji, zastavila na měsíc výrobu a dvěma tisícovkám svých zaměstnanců snížila na polovinu platy.
Během krátké doby ale nastala změna. „Dívali jsme se přes okraj propasti a šli jsme do režimu uchování společnosti,“ říká generální ředitel firmy Andy Mooney a dodává: „Situace se však najednou otočila. Společnost nakonec vloni zaznamenala rekordní prodeje a obrat 700 milionů dolarů, což je oproti předloňskému roku nárůst o téměř 17 procent.“
To by ještě nemuselo nic vypovídat o tom, že tyto peníze utráceli – samozřejmě převážnou většinou v e-shopech – „prvohráči“, začátečníci, které k myšlence na hru na kytaru de facto dovedla koronavirová domácí nuda. Tuto teorii ale zřetelně potvrzuje další mimořádně zajímavé číslo. Ty nejlevnější modely kytar do 500 dolarů, tedy cca 10 tisíc korun, se zvedly o celých 92 procent, téměř na dvojnásobek.
Naprostá většina z nich byly podle průzkumu akustické kytary koupené začátečníky. A co je úplně nejzajímavější a jistě to potěší bojovníky a bojovnice za genderovou rovnoprávnost: polovinou z těchto nových začátečníků byly ženy. Podle ředitele Mooneyho paradoxně k nárůstu prodeje přispěl i převažující online prodej, který mezi pokročilými a špičkovými hráči není zrovna nejpopulárnější, neboť ti samozřejmě preferují možnost si nástroj před zakoupením řádně „osahat“. Pro začátečníka ale může být maloobchodní prodejna zastrašujícím prostředím a dá tedy přednost dopravě vybraného nástroje až do domu.
Jak je tomu u nás
Podobné tendence zaznamenávají i prodejci v ČR. „Například loňské prodeje akustických kytar byly zhruba o 40 procent vyšší než v roce 2019. Roste jak kategorie pro začátečníky, u nás tedy nástroje v rozmezí 2500 až 6000 korun, ale i prodeje ve vyšší cenové skupině nad 40 000 korun zaznamenávají meziroční nárůsty v řádech desítek procent,“ popisuje Filip Černý, marketingový ředitel společnosti kytary.cz. která ovládá více než polovinu tuzemského trhu s hudebními nástroji. Podle něj se na čele žebříčku v akustických kytarách drží tradiční americké značky Martin a Taylor, které v těsném závěsu dotahuje domácí značka Furch. „Za čtvrtý kvartál 2020 jsme prodali českým zákazníkům téměř 11 000 kusů akustických kytar a ukulele,“ doplňuje.
Obdobný trend popisuje i největší český výrobce akustických nástrojů Furch. „Přestože jsme bezprostředně po vyhlášení karantény cítili propady, dokázali jsme je v následujících dvou měsících dohnat a díky většímu loňskému zájmu o kytary jsme rok uzavřeli s o 17 procent lepším výsledkem než rok 2019. Obdobné to bylo i v dalším kvartále,“ popisuje ředitel společnosti Petr Furch.
Právě tato firma se pandemické situaci přizpůsobila i při samotné výrobě svých instrumentů. Letos v únoru oznámila, že od nynějška přidává do laku na krky svých kytar speciální složku, která kromě vylepšení pocitu ze hry samotné působí na hráčovu ruku také antibakteriálně. „Náš lak dotykem přenášené bakterie likviduje během pár sekund. K tomuto uvažování nás přivedl právě covid,“ potvrzuje Petr Furch.
Kytara, kterou zrodil covid
Jak jít naproti aktuální situaci a zvýšenému zájmu o „domácí brnkání“ v době covidu ovšem ve velkém ukázal již zmíněný Fender. Firma s bezmála osmdesátiletou tradicí kromě tradičních modelů, které jsou pro mnoho hráčů doslova ztělesněním kytarových hudebních stylů typu rocku nebo blues, neustále inovuje svoji nabídku a aktuálně dala do oběhu nástroj, na jehož vznik měl covid přímý vliv, či přinejmenším jeho vývoj urychlil.
Kytara nese název Acoustasonic Jazzmaster a je originální variací modelu původně elektrické kytary Fender Jazzmaster. Ten byl poprvé vyroben v roce 1959 a jak název praví, původně jej výrobce zamýšlel pro jazzové hudebníky. U těch se ale příliš neuchytil, pro jeho nezaměnitelný zvuk si jej oblíbily v 60. letech kapely hrající surfovou hudbu. Od sedmé dekády se ale stal kultovním nástrojem nejprve postpunku a nové vlny, a posléze experimentujících rockových kapel. Neodmyslitelně tato kytara patří například k Elvisu Costellovi, Tomu Verlainovi (Television), Thurstonu Mooreovi (Sonic Youth) či J Mascisovi (Dinosaur Jr.).
Nový Acoustasonic Jazzmaster vychází tvarově a částečně zvukově z tohoto klasického modelu, má ale jednu zcela zásadní přidanou hodnotu: jedná se vlastně o křížence mezi elektrickou a akustickou kytarou. Jeho ovládání dovoluje přepínat mezi bohatými akustickými i drsnými elektrickými zvuky. Ty lze navíc mixovat dohromady a vytvářet tím další zvukové palety.
Pro hudebníky, zavřené v lockdownu, bez možností zkoušet a koncertovat, je tedy ideální v tom, že mohou cvičit v tichu domova a nerušit sousedy, a na stejný nástroj to – přirozeně po uvolnění protiepidemických opatření – pořádně elektrifikovaně rozbalit s kapelou ve zkušebně nebo na koncertě. I když se kytara pohybuje ve vyšší cenové hladině necelých 46 tisíc korun, je třeba si uvědomit, že se vlastně jedná o „dva v jednom“, tedy akustický i elektrický nástroj zároveň.
Ke všemu zmíněnému je třeba ještě doplnit, že za poslední rok covidu zaznamenali zvýšený zájem také například výrobci a prodejci domácí nahrávací techniky, jejíž vývoj za poslední léta pokročil neuvěřitelným tempem, a – v jasné souvislosti se zvýšeným zájmem o kytary ze strany začátečníků – také poskytovatelé placených videokurzů hry na kytary, baskytary či stále populárnější ukulele.
To všechno by mohlo svědčit o tom, že se můžeme v nejbližší době nadít rozšíření a snad i zkvalitnění světové hudební scény, jež se stane zcela neočekávaně a velmi paradoxně pozitivním vedlejším produktem covidové pandemie. Neboli, jak si slibuje ředitel firmy Fender Andy Mooney: „To, co uvidíte letos, bude velký příliv nové hudby od všech umělců, kteří byli zavřeni doma. Žádali od nás více vybavení než kdykoli předtím, a proto jsme se je snažili podporovat, jak nejlépe umíme.“
