Různých verzí Cohenových písní v podání jiných interpretů jsou už od šedesátých let stovky. Skvělých, dobrých, průměrných i šílených. Platí to dokonce i pro českou scénu, na které se celkem zdařile popasoval kdysi dávno Václav Neckář se Suzanne či Pavel Bobek s Tower of Song, ale bohužel také Lucie Bílá hystericky odkřičela Hallelujah, o bizarní verzi téže písně v podání dechovky Mistříňanka nemluvě.
Přestože skladatelské schopnosti Leonarda Cohena a hudební kvalita jeho harmonicky většinou nepříliš komplikovaných písní bývají často neprávem podceňovány s poukazem, že jde především o texty, tedy poezii, a jejich hudební složka je jen doplňková, mají v sobě něco, co nutí i výborné zpěváky a hudebníky, aby se k nim interpretačně vyslovovali.
HERE IT IS: A TRIBUTE TO LEONARD COHEN vyd. Blue Note 2022 |
Dokonce ani koncepční cohenovské tribute album Here It Is není zdaleka první svého druhu. Už za autorova života vyšla dokonce čtyři, docela známá. Na projektu I’m Your Fan se v roce 1991 sešli mimo jiné R.E.M., Pixies, Nick Cave nebo John Cale.
Následovala sbírka coververzí Tower of Song, na které se sice v roce 1995 sešla obrovská plejáda velkých popových hvězd (mj. Sting, Bono, Elton John, Willie Nelson, Suzanne Vega, Peter Gabriel či Martin Gore z Depeche Mode), ale její kvalita byla obecně považována za značně pochybnou. Další dvě tribute alba zpracovali spíše umělci z alternativní scény.
V produkci specialisty na podobné projekty, již nežijícího Hala Willnera, vzniklo roku 2005 album I’m Your Man, na němž zpívají Rufus Wainwright, Nick Cave, Jarvis Cocker či Laurie Andersonová a jde vlastně o soundtrack stejnojmenného dokumentárního filmu o Cohenovi v režii Lian Lunsonové. A do letošního podzimu poslední projekt cohenovských coverů pochází z roku 2012, jmenuje se The Songs of Leonard Cohen Covered a zpívají zde Bill Ćllahan, Michael Kiwanuka nebo Father John Misty.
Muzikantský zážitek
Aktuální album Here It Is má jednu obrovskou výhodu. Totiž ucelenou produkci, stálou sestavu muzikantů, a tím i svoji vlastní atmosféru. To je dílem producenta Larryho Kleina, známého zejména dlouholetou spoluprací s jeho někdejší manželkou Joni Mitchellovou, ale i s mnoha desítkami dalších producentských nebo muzikantských zářezů na folkové, popové i jazzové scéně.
Klein sestavil kapelu z vesměs vynikajících hráčů. Jsou mezi nimi absolutní nadžánrové hvězdy svých nástrojových oborů, kytarista Bill Frisell, varhaník Larry Goldings či steelkytarista Greg Leisz, stejně jako další, sice ne možná tak hvězdní, ale neméně kvalitní hudebníci jako pianista Kevin Hays, basista Scott Colley a bubeník Nate Smith.
Jestli ale někomu doslova „patří“ toto album po instrumentální stránce, je to bezesporu teprve čtyřiadvacetiletý saxofonista Immanuel Wilkins. Jeho výrazově neuvěřitelně mnohostranná hra skvěle působí v podmalbách zpěvu, v „odpovídačkách“ vokálním partům i v sólové hře.
Ostatně, skladbu Avalanche dostal Wilkins příležitost pojednat v duchu moderního jazzu jako instrumentálku, a byť možná více svých dovedností ukazuje v doprovodech zpívaných písní, rozhodně je jeho verze dalším příspěvkem k diskusi o hudební hodnotě a hlavně potenciálu Cohenových písní. Stejně jako druhá instrumentálka alba, závěrečná Bird On The Wire, kterou nahrál Bill Frisell ve svém typickém, po několika tónech rozpoznatelném duchu jako melodické kytarové číslo s opojnou atmosférou.
Souhrnně řečeno, Here It Is si zaslouží zvýšenou pozornost i po čistě instrumentální hudební stránce, aranžérsky a výrazově se pohybující někde mezi jazzem, folkrockem a americanou.
Se vcítěním
Zpěvaček a zpěváků se na albu představuje deset a nejzásadnější, co lze vytknout před závorku, je konstatování, že nikdo z nich nepřispěl neempaticky nebo dokonce nevkusně. Některé písně sice při poslechu víceméně proletí, aniž by zanechaly hlubší stopu (Nathaniel Rateliff, David Gray, Luciana Souza, Sarah McLachlan, kupodivu i Gregory Porter), ale to je tím, že prostě jiní interpreti přicházejí s velmi výraznými verzemi.
Peter Gabriel a Iggy Pop nasadili skutečně záhrobní hlasové témbry, James Taylor gentlemansky delikátní, ale vcítěný projev, Norah Jonesová krásný balanc mezi písničkářským a jazzovým projevem a veteránka Mavis Staplesová neopakovatelný soul-bluesový feeling.
Album Here It Is je rozhodně zdařilým příkladem, jak podobné pocty hudebním géniům skládat. A to i přesto, že axiom, že nejlepší coververzí písně Leonarda Cohena všech dob je Hallelujah v podání Johna Calea a jeho klavíru, zůstal neotřesen.
