Návštěvníci festivalu se dočkají projekce deseti Čápových filmů. Rodák z Čachovic ve středních Čechách v kinematografii výrazně prorazil za protektorátu. „Patřil mezi nejsolidnější, nejžádanější režiséry té válečné doby během druhé světové války. Jeho adaptace Babičky od Boženy Němcové je stále považována, i když je z roku 1940, nejenom za nejvěrnější, ale také za nejlépe vystihující podstatu téhle ikonické knihy,“ uvedl Jílek.
Festival láká na švédské stoly plné filmů. ‚Hradiště má jedinečnou atmosféru‘ |
Za války Čáp natočil i snímek Noční motýl s Hanou Vítovou v hlavní roli nebo film Děvčica z Beskyd. Také ty se objevily v programu Letní filmové školy (LFŠ). Kvůli scéně vyhnání židovského krčmáře z jihočeského venkova v dalším protektorátním snímku Jan Cimbura byl Čáp později obviněn z antisemitismu.
Také režisérovy poválečné filmy Muži bez křídel a Bílá tma s tematikou antifašistického odboje jsou v Uherském Hradišti k vidění. Druhý film sklidil kritiku na tehdejším Mezinárodním filmovém festivalu pracujících ve Zlíně. Následná mediální kampaň volající po Čápově uměleckém konci režiséra dovedla k odchodu do exilu.
Nejdříve působil v západním Německu, kde natočil špionážní film Stopa vede do Berlína s efektními akčními scénami. V 50. letech se na pozvání ředitele společnosti Triglav film Branimira Tumy přesunul do Jugoslávie. „Působil především ve Slovinsku, kde je považován za spoluzakladatele slovinské kinematografie. To se obtisklo třeba do filmu Vesna, což je ikonický film, který pak dal jméno slovinským filmovým cenám,“ řekl Jílek.
Letní filmová škola ukazuje svět podle sovětského režiséra Tarkovského |
V někdejší Jugoslávii se režisér věnoval spíše lehčím žánrům. Výjimku tvořilo například válečné drama Chvíle rozhodnutí. Jako emigrant se nemohl vrátit do Československa. V rodné zemi ani nemohly být uváděny jeho snímky. „Natočil celkem 27 celovečerních filmů, což je obdivuhodný výkon. Točil různé žánry, které se v jeho snímcích často prolínají,“ uvedla kurátorka Národního filmového archivu Marie Barešová.
Posledním Čápovým celovečerním snímkem byl film Naše auto z roku 1962, které bude k vidění v sobotu v uherskohradišťské sportovní hale. Jde o jedinou Čápovu čistokrevnou komedii. Děj se odehrává ve slovinském Piranu, kde Čáp žil a je tam pohřbený. „Město má v díle významotvornou roli. Hlavní hrdinové jím procházejí, vykukují z oken a dveří. Dynamika komiky vyplývá z toho, jak spolu členové ústřední rodiny komunikují. Hodně to připomíná československou sérii o Homolkových,“ řekla Barešová.
Tvorbu českých autorů působících v zahraničí představuje LFŠ dlouhodobě. V uplynulých letech se podsekce věnovala například dílům režisérů Vojtěcha Jasného nebo Ivana Passera.
