Štědroň je ale daleko víc a hlavně mimo jakékoli klišé. Je to všestranně a hlubinně vzdělaný typ, praktik i teoretik umění a kultury na nejrůznějších frontách a k tomu ideálně harmonizovaná duše s tělem. A taky člověk se solidně rozvinutým smyslem pro komiku, nejčastěji té finální, absurdní ražby – pro jisté šibalství, čtveráctví, taškářství.
Dada, Boulez, Husa
Čtenáře o tom přesvědčuje hned obálka. Štědroň v černém na ní po čertovsku vyplazuje jazyk. A pod tím zářivě oranžový titul: Bandita pro brněnskou baladu.
Jednak je tu na hlavu postavený název úspěšné divadelní inscenace, kterou napsal Štědroň v tandemu s Milanem Uhdem (1975) a která přešla později (1979) do filmu, jednak je tu demonstrována autorská sympatie pro jistou míru tvůrčí podvratnosti, mystifikace, skoro až dadaistického střihu.