To byla chvíle pro náměstka Tajče, který kdykoliv došlo jen k náznaku, že by pan generální mohl ztratit půdu pod nohama, přiskočil a podepřel ho novou hromadou čísel. V této chvíli šalamounsky pravil, že Knížák se konkursu zúčastnil, což prý těžko někdo může zpochybnit.
Sám Milan Knížák, zaštítěný disiplinovanými šéfy, do jejichž výstupů se dramatickým akcentem co chvíli vklínila tisková mluvčí, promluvil až po první hodině. To už bylo auditorium umláceno čísly, v kterých se nikdo nevyznal, rozklady o skvělém programu, akvizi, zápůjčkách do prestižních galerií.
Pan generální se snažil tvářit neutrálně, ale potěšení z toho, jak sešikoval své podřízené, nedokázal skrýt. Napadl bývalého šéfa staré sbírky Fajta, své kritiky jako vždy označil za osoby zamindrákované a bez znalostí. Řekl, že galerie dělá vše správně a hledá svou cestu. „Vyčítá se mi, že mám podporu politiků, kéž by to byla pravda, mohl bych je tak získat pro galerii,“ uzavřel.
| Celou reportáž a další podrobnosti si přečtěte ve středečním vydání deníku |
