Opravdu je to český národní sport a domácí politici jsou přesvědčeni, že mají právo zasahovat do personálních záležitostí velkých kulturních institucí, a zhusta to činí. Když jsem před pár lety dělala rozhovor s vídeňským komunálním politikem Ernstem Wollerem, který má ve svém ranku kulturu, nedalo mi to (tehdy se zrovna vymýšlely psí kusy kolem vedení Národního divadla), abych se ho nezeptala, zda i ve Vídni se to praktikuje podobně. Pan radní to striktně odmítl a pravil, že když se chce takový ředitel vyměnit, protože neplní očekávání, tak se o tom diskutuje. „Neprodlouží se mu smlouva a vypíše se nové výběrové řízení, což pro něj znamená, že už se nemá hlásit. Že by byl někdo odvolán před koncem funkčního období, to prakticky není možné, to by muselo dojít k totální katastrofě,“ řekl.
Sběratelka by po odvolání Fajta nejradši stáhla z Národní galerie výstavu Možnosti dialogu |
U nás se za totální katastrofu zcela vážně vydává autorský honorář, který si ředitel nechal proplatit za činnost, o které je přesvědčen, že dělal nad rámec své vedoucí práce. Můžeme se jistě dohadovat o tom, jak vypadá jeho pracovní smlouva a jak je v ní ošetřeno, co je jeho povinností manažerskou a co jeho prací tvůrčí. Svěrací kazajka příspěvkové organizace ale mnoho neumožňuje a potřebná legislativa není. I tak ministr Staněk nic z toho neprozradil, ale zato náhle ztratil v ředitele důvěru a podává na něj trestní oznámení.
Je to takové zvláštní, protože Fajt sotva mohl toto činit za zády ministerstva či proti němu, jenže přišel jiný ministr a dostal úkol něco na Fajta najít a odvolat ho. Tak našel, ale kulhá to na obě nohy a dělat z toho kriminální čin je skoro směšné. Jestli Staňkovi nevoní, co jeho předchůdci domluvili, a má za to, že je to nestandardní, ať ředitele pokárá a sebere mu osobní ohodnocení, kvůli tomu ho odvolávat nemusí. Nemusí, ale chce. Troufám si prorokovat, že Staněk se stejně nezachrání. Jak známo – mouřenín posloužil, mouřenín může jít. Jenže kdo pak bude paseku, co takovým zásahem vznikne, dávat do pořádku, že?
