Ten si ve své funkci navykl chovat jako pubertální spratek, ale to, co naposledy předvedl na oficiálním Facebooku činohry ND, je už hodně za hranou. Po premiéře jeho inscenace hry Thomase Bernharda Oběd u Wittgensteina mu jedna divačka na zmíněný Facebook napsala, že během představení slyšela smát se jen pana režiséra, který seděl za ní a během představení jí prý vynadal do nejhorších diváků. Scéna je podle divačky krásná, herci skvělí, „...ale vtipné to určitě není“.
A co pan režisér odpověděl pravděpodobně platící návštěvnici? „Ano, větší ignoranty na premiéře jsem v životě neviděl. Proč tam vůbec jste?????“ Načež dotyčná odpověděla – nezlobte se, nechápu vaši otázku, spíš mi vysvětlete, jak může režisér kárat diváky, že se jim hra nelíbí. Trochu pokory prosím. Pan režisér kontroval – chovali jste se jako teenageři poprvé na divadle. So annoying, dodal anglicky pro větší efekt. Načež nebohá divačka poslala smajlík, což na pana Špinara zapůsobilo jako rudý hadr na býka a sdělil jí, že má příště raději jít někam na řízek...
MACHALICKÁ: Jak projít Prahou a nepozvracet se? Z historického centra je ten nejpokleslejší lunapark |
Nevím, co se odehrálo, jestli divačka rušila nebo jen naznačila, že jí ten smích vadí. V tom by ale rozhodně nebyla sama, hýkat smíchy pana režiséra jsme slyšeli všichni a bylo to protivné, ale to je každého věc, zda se chce smát nebo plakat, od toho divadlo je. I když páně šéfův smích byl okaté předvádění se, o jeho věrných nemluvě. Já sama, jelikož jsem nechtěla dopadnout jako Lotova žena, jsem se neotočila a vůbec nereagovala, zatímco diváci vedle mě se na řadu, kde seděl tvůrce a jeho svita, otáčeli zhusta. Přesto mi za krk skočila jedna dívčina a rozzuřeně mně sykala do ucha, jestli mi vadí smích v divadle.
Nechápala jsem, jak jsem k tomu přišla, vždyť jsem jen tiše sledovala představení a vzadu na hlavě jsem rozhodně žádný názor nedemonstrovala, ale po přečtení této konverzace je mi tato hysterie o něco jasnější. Bohužel jediné, co z oné facebookové rozmíšky plyne, je, že šéf činohry Národního divadla se neumí chovat a doporučuje divákům, aby nechodili do divadla, protože kritizují jeho inscenaci. Není to prima? A co bude příště? U pokladny se bude kádrovat, zda se páně šéfův poslední kus líbil, a když ne, adieu, zlatá kapličko?