Jako barrandovský režisér byl Václav Vorlíček člen nomenklatury, a tudíž i KSČ a Lidových milicí, aby nejenom herectvo vědělo, že strana to drží pevně v rukou. Takhle to měla řada jiných, ale ne každý natočil tak vydatnou krávovinu jako Bouřlivé víno podle skutečného paznehta Jana Kozáka. Film útočil na Jasného Všechny dobré rodáky a byl jen další propagandistickou slátaninou. Zato dobové recenze se předháněly v pindání o prima komedii. Za snímek byl režisér odměněn cenou Klementa Gottwalda. A teď mu cenu udělí i karlovarský festival. Za celoživotní dílo.
Dočkají se Tři oříšky pro Popelku norského remaku? Proč ne, říká režisér Vorlíček |
Vorlíček svou účast ve straně odmávnul tím, že se chodilo na schůze a z nich pak na pivo. A Kozákův román přepsal, je to prý úplně jiné a lepší dílo. Také ale pragmaticky přiznává, že za tento paskvil (a pokračování) se nestydí, natočil ho, aby mohl jet dál v lukrativních koprodukcích.
Asi byli horší normalizační hoši než pan Vorlíček, ale upřímně, kdyby nenatočil své pohádky a komedie, český film by to sotva zasáhlo. Je to konzumní zboží, na kterém se dalo vydělat, což šéfové na Barrandově věděli, a tak panu režisérovi povolili točit koprodukce se západními Němci. Vývar měli všichni. Jak poznamenal jeden český dramatik, Vorlíček a Macourek uměli udělat film tak, že měl západní nátěr a zároveň působil jako socialistické dílko. A Vorlíček byl dobrý řemeslník, neumětela by si západní Němci nepěstovali. Opravdu to ale stačí na cenu ve svobodných časech? Že by se nenašel laureát, jehož dílo má aspoň trochu myšlenkový přesah?
