Obrysy madony vytvaroval Týc z roztrženého pletiva. Pracoval na ní dva roky, použil ještě bílou podkladovou desku. „Už použitý materiál vyvolává tíseň, aspoň v nás, kdo se staráme o děti, a zároveň bílý prostor v otvoru, který má tvar madony, je jakýmsi světlým bodem. Vytváří dojem, že možná naše děti vstoupí do šťastnějšího období než bylo 20. století,“ řekla ČTK ředitelka galerie Hana Jirmusová Lazarowitz.
Do Českého Krumlova jezdí Týc často, v roce 2013 zde vystavil obrazy z lidského popela pod názvem 3 kila osudu, pracuje v ateliérech Schiele Centra. Je známý i díky akci, kdy vyměnil panáčky v semaforech na pražských přechodech.
Tradice madon vznikla podle ředitelky díky shodě šťastných okolností. Téměř na všech domech v Široké ulici jsou svaté obrázky, často madona. Jen na galerijní budově, původně renesančním domě, kde sídlil pivovar, chyběla. „Když jsme sem po revoluci přišli, byla otlučená. Tak jsme si řekli, že bychom ji nahradili, ale ne replikou, ale že řekneme někomu ze současných umělců,“ popsala ředitelka.
  |
První madonu vytvořila Ona B., rakouská výtvarnice s českými kořeny, v roce 1994. Její dílo zůstalo na fasádě nejdéle, než se vedení galerie rozhodlo, že bude madony střídat. Od roku 2006 zdobily fasádu madony, jejichž autory se stali Veronika Bromová, Jiří Surůvka, Antonín Střížek, Michal Singer, Eva Prokopcová a rakouská fotografka Marielis Seylerová.
„Jednou za rok až dva madonu měníme, vzniká tak zajímavá sbírka madon stejného formátu a tématu, ale rozmanitého pojetí. Nevím, jestli se mi to zdá z toho důvodu, že přišel velmi časně o maminku, ale mám pocit, že madona Romana Týce je strašně silná a působivá. Je to jedna z nejkrásnějších madon v naší sbírce,“ řekla Jirmusová Lazarowitz.
