Bastard je v podstatě western. Jak jste s tím pracovali?
Je to western, odehrává se na hranici civilizace, jezdím tam na koni, na ten žánr nešlo nemyslet. Akorát jde o skutečný příběh. Osidlování jutského vřesoviště tvoří velkou kapitolu dánských dějin, jenže se o ní moc neví.
Na rozdíl od příběhu Královské aféry je osud Ludviga Kahlena pro nás nový. Z mnoha důvodů. Jak vidíme i ve filmu, nakonec z vřesoviště odešel a nikdo o něm už neslyšel. A tak se k němu zachovala i historie.
Mám pocit, že ti, kdo psali tuhle část dějin, se styděli za to, jak se lidé během osidlování chovali. A rozhodli se radši tuhle kapitolu v kronikách přeskočit.
Děláte si při natáčení historických filmů nějaké vlastní rešerše, nebo spoléháte jen na scénář?
Jsem blázen do historie, takže mám spoustu načteno. A pak někdy otravuju. Třeba režisérovi Nikolaji Arcelovi jsem při natáčení Bastarda říkal, že sice vím, že to ve filmu potřebujeme, ale že až do 80. let 19. století se nikdo nelíbal.
Japonci s tím dokonce začali až po druhé světové válce, předtím jim to připadalo nechutné. Polibky se do historie vetřely až později s poezií a romány.
Ale chápu, že v dobovém filmu musí být city, které jsou nám blízké. Takže tohle toleruju. Ovšem nechci, abychom do příběhu z 18. století přenášeli celou morálku z roku 2023. Jako třeba že moje postava neuhodí dítě, protože to je přece slušný člověk. Tehdy mlátili děti všichni, i ženy. A musíme být té době aspoň trochu věrní.
Film se u nás jmenuje Bastard, ale v dánštině je v názvu množné číslo. Proč?
