Zasvěcené texty napsaly historička umění Naděžda Blažíčková-Horová (umělcova vnučka) a archivářka Eliška Havlová, které se podrobně, každá z jiného úhlu pohledu, zabývají celým jeho životem.
Kniha vznikala několik let, což je vidět na důkladnosti, s níž k tématu obě autorky a fotograf Milan Havel přistupovali. Velkou výhodou byla při přípravě knihy skutečnost, že Naděžda Blažíčková vyrůstala v prostředí, kde měla pochopitelně přístup k důležitým dokumentům a mohla také vycházet ze vzpomínek svého otce. Samozřejmě se dílem svého dědečka zabývala a řadu let sbírala o jeho tvorbě i životě poznatky. Byla pak dlouholetou odbornou pracovnicí Národní galerie, do jejíhož archivu předala velké množství písemností a fotografií.
Publikace se skládá ze dvou dílů. V prvním je popsána a rozebrána malířova tvorba a v souvislosti s ní i jeho život. Dělí se do několika kapitol, které pojednávají o jednotlivých obdobích a které hodnotí jeho vývoj v širším historickém rámci. Můžeme tak sledovat, za jakých podmínek se dostal do Prahy, kde studoval nejprve na Uměleckoprůmyslové škole a potom na Akademii výtvarných umění. Úspornou a srozumitelnou formou tu autorky líčí prostředí, ze kterého vycházel i jeho umělecký vývoj, jak si zprvu vydělával jako malíř pokojů, aby mohl studovat. Píše se tu o vlivu profesora Hanuše Schwaigera, k němuž se na akademii dostal, o jeho prvních krajinách i cestách do zahraničí, o setkáních s osobnostmi, které hrály významnou roli v jeho životě.
Z citátů z jeho dopisů vyplývají jeho názory na smysl umělecké tvorby, jeho úcta k řemeslu jako základu malířství. Po kapitole, v níž se autorky věnují období jeho studia a malířských počátků, následuje kapitola pojednávající o úspěších v zahraničí a také profesuře na Českém vysokém učení technickém a cestách do Francie. Tehdy se začal výrazněji prosazovat, vystavoval v pražském Obecním domě, v Topičově salonu nebo v Alšově pavilonu v Brně. Představil se i v Benátkách, New Yorku, Londýně nebo v Pittsburghu a dalších cizích městech.
Důkladný soupis díla
Oldřich Blažíček (1887–1953) vynikal nejen jako krajinář, ale také jako malíř interiérů, zátiší a portrétů. Dovedl s citem vyjádřit charakter krajiny, její rytmus i atmosféru. Věnoval se i figurálním kompozicím, uměl ztvárnit půvab dětských hřišť, zahradních restaurací, cirkusových vystoupení nebo prostředí sportu či práce dělníků.
Když němečtí okupanti za války zavřeli české vysoké školy, tak se navždy uzavřela jeho pedagogická, ale nikoliv umělecká dráha, která ještě řadu let pokračovala, aniž by se však významně měnil umělcův styl, založený na smyslu pro vystižení skutečnosti a někdy i romantickém přístupu k daným motivům.
Druhý díl výpravné publikace tvoří soupis díla, který je sice výběrový, ale přesto značně obsáhlý. Zahrnuje nejdůležitější okruhy jeho tvorby. V první části jsou obrazy a kresby z veřejných i soukromých sbírek, v další jsou pak uvedena nezvěstná díla, reprodukovaná v publikacích nebo zachycená na fotografiích z umělcova archivu. Nakladatelství Academia tak zahájilo řadu monografií, která bude postupně představovat zajímavé osobnosti českého umění a bude přinášet nejen obsáhlé a podrobné texty, ale také co nejširší a důkladně zpracované soupisy, které jistě poslouží zájemcům o výtvarné umění, sběratelům i odborníkům. U příležitosti vydání monografie proběhla v Galerii Kodl na pražské Národní třídě také výstava, která naznačila umělcův vývoj a podle ohlasů oživila zájem o jeho tvorbu.
