Malíř proměnlivého výrazu. Jiří David právě vystavuje v Doxu

Jiří David je umělec mnoha proměn, užívá nejrůznější výrazové prostředky od kresby a malby přes manipulovanou fotografii až k velkorysým instalacím ve veřejném prostoru. Má za sebou řadu výstav v soukromých galeriích i oficiálních institucích. Zdařilou retrospektivu, kde mohli návštěvníci nahlédnout do všech uměleckých oblastí, do nichž zasáhl, mu uspořádala Galerie hlavního města Prahy v rozlehlých sálech Městské knihovny. Českou republiku reprezentoval v roce 2015 na slavném benátském bienále v pavilonu, v němž se střídají Češi se Slováky.

Jeho malba dosahuje v průběhu let rozmanitých podob a vychází z různých představ a nápadů. V jednom z okruhů se například věnoval počítačovým motivům, které pak klasickým způsobem přemaloval, takže se kreativita umělé inteligence propojila s tradičním technickým řešením. Malba je důležitou součástí jeho práce, i když, jak už bylo naznačeno, zdaleka ne jedinou. Jiří David čas od času reaguje na svůj předešlý vývoj způsobem, který k němu bývá v přímém protikladu. Tento systém se mu osvědčil. Oživuje totiž jeho projev o nové zkušenosti, takže se jednotlivé oblasti jeho tvorby vzájemně ovlivňují a obohacují.

Nezastupitelnou roli má pro něj pedagogická činnost, protože setkávání a diskuse s mladými umělci mu pomáhá nacházet vlastní výraz. Pro jeho studenty mohou naopak být podstatné jeho všestranné zkušenosti a neustálé přemýšlení o smyslu umění a stavu celé společnosti, které se otiskuje i do jeho textů.

Do nové kolekce obrazů, vystavené v pražském Doxu, se promítají Davidovy prožitky z krajiny, jeho přemítání nad místem člověka v přírodě a celém vesmíru. Vyjadřuje tu své dojmy z krajiny prozářené sluncem, z živé a proměnlivé struktury trav, které nabývají nové podoby s každým závanem větru. Tato výstava představuje zvláštní meditaci nad minulostí, současností i budoucností. Některé obrazy jako by nahlížely do vesmíru, jehož uspořádání a zákonitosti nemůžeme nikdy beze zbytku pochopit. Naznačují prolínání různých dějů, které souvisejí přímo nebo jen vzdáleně. Některé v sobě ukrývají magickou naléhavost a vyjadřují naše základní pocity (Strach), další vystihují věčný, ničím nezastavitelný vývoj, jiné zase osobitě vycházejí z odkazu středoevropského symbolismu (Červený les jak převlékárna vlků).

Výstava má přesně vypočítaný rytmus střídajících se témat, dosahuje výrazné atmosféry a zároveň se stává syntetickým vyjádřením umělcových dosavadních zkušeností. Je zřejmé, že Davidova malba vychází z tradičních hodnot a přitom jasně vypovídá o současnosti s její složitostí, vzrušující proměnlivostí a někdy i beznadějnou roztříštěností.