Palánova nová kniha přináší rozhovory s pěti mladými ženami, jejichž život poznamenal absentující či patologický vztah s matkou, ale nejen to, často zkušenosti a zážitky, které by leckoho zlomily. Přesto z rozhovorů vysvítá naděje a snaha vymanit se z rodinných vzorců. Jak už je u Palána zvykem, i tento titul doprovázejí fotografie, za objektivem tentokrát stála Libuše Jarcovjáková.
Lidovky.cz: Jak byste novou knihu Mami, miluju čtenářům představil?
Tahle knížka se mi stala. Nešlo o projekt ani záměr. Knihu jsem nezačal psát s tím, že se zaměřím na určité téma. Takto ostatně postupuji často. I šumavští samotáři vznikali podobně. Ze začátku jsem jezdil za solitéry i alternativně žijícími rodinami na Šumavu i jinam a až v průběhu práce jsem si ujasnil, jak texty zúžit. Hledal jsem, dokud jsem nepřišel na ten šém – na slovo samotáři.
V případě aktuální knihy Mami, miluju to bylo velmi podobné. Až při samotné práci jsem si téma poznamenaných žensko-ženských vztahů uvědomil. Setkával jsem se s ženami, které se chtěly svěřit, nebo lépe, něco sdělit. Jak stárneme, nabíráme vědomosti a zkušenosti, na různé politické a společenské souvislosti se přirozeně díváme jinak než před lety. Na záležitosti osobní se ale, zdá se mi, díváme s ještě větším odstupem, jako bychom se uvnitř měnili s věkem víc. Povídal jsem si s ženami, které tak velký odstup nemají, jsou mladé a ty věci se jim právě dějí. Odstup nahradila intenzita prožitku.
