Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Mariánské nešpory, Rekviem a Garanča v Operním panoramatu Heleny Havlíkové

Kultura

  15:00aktualizováno  15:25
Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 zahájilo minulý týden svou další pražskou sezónu v Rudolfinu, již pátou. Tyto specializované soubory autentické interpretace staré hudby si pod vedením Václava Lukse vybudovaly významnou pozici doma a prosazují se i na prestižních zahraničních festivalech. Nejen díky své špičkové interpretaci, ale i díky nápadité dramaturgii, ve které přinášejí nově objevovaná díla nebo nové pohledy na díla známá. Jenže tentokrát jakoby tento inspirativní rys dramaturgie začal selhávat.

Elina Garanča – Meditation. PKF – Prague Philharmonia, dirigent Karel Mark Chichon. foto: Petr Dyrc

Jistě, Monteverdiho Mariánské nešpory jsou jedním z pilířů barokního duchovního repertoáru jako mistrovského svorníku středověké tradice a tehdy novátorského barokního stylu. Skýtají nepřeberné množství přístupů a každé provedení je svým způsobem originál. Jenže Mariánské nešpory otevíraly už loňskou sezónu, tehdy v prostoru kostela sv. Anny na Pražské křižovatce, který tomuto kompendiu různých hudebních forem k večerním modlitbám svědčil výrazně lépe než Rudolfinum. Collegium 1704 si stále udržuje svou příslovečnou zvukovou stmelenost a sezpívanost, kterým přidaly na barvitosti barokní pozouny a cinky. Václav Luks si nenechal ujít efekty různého rozestavění sólistů včetně jejich umístění do prostoru hlediště, ale přesto bylo opakování loňského titulu přece jen zklamáním u souboru, který sám sobě nasadil po všech stránkách laťku tak vysoko.

Claudio Monteverdi: Vespro della beata Vergine (Mariánské nešpory). Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704. Václav Luks.

Claudio Monteverdi: Vespro della beata Vergine (Mariánské nešpory). Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704. Tomáš Král, Václav Luks.

Claudio Monteverdi: Vespro della beata Vergine (Mariánské nešpory). Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704. Celine Scheen.

Claudio Monteverdi: Vespro della beata Vergine (Mariánské nešpory). Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704,

Claudio Monteverdi: Vespro della beata Vergine (Mariánské nešpory)

Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704, dirigent Václav Luks. Rudolfinum, Dvořákova síň pondělí 24. října a úterý 25. října 2016.

Hodnocení 70 %

Šedý posel se do Šimona a Judy nedostavil
Abonentní řadu Komorní hudba v rámci 82. sezóny FOK s mottem „Stále je co objevovat“ zahájilo v kostele sv. Šimona a Judy Requiem d moll KV 626 Wolfganga Amadea Mozarta. Volba je zdánlivě banální – Mozartovo Rekviem je dnes standardní součástí koncertních programů ve verzích pro stočlenná i komorní obsazení. Přitom jeho vznik je přes badatelské úsilí muzikologů stále obestřen tajemstvím. Mozart ho psal na zakázku, velmi dobře zaplacenou – s podmínkou, že své autorství zatají. V roce 1791, v tu dobu už vážně nemocný a zavalený zakázkami na Kouzelnou flétnu a korunovační operu La clemenza di Tito pro pražské Stavovské divadlo, se nedokázal odpoutat od předtuchy, že rekviem skládá na svůj vlastní pohřeb - zemřel před jeho dokončením.

Wolfgang Amadeus Mozart: Requiem d moll KV 626. Jana Šrejma Kačírková – soprán, Markéta Cukrová – alt, Kostel sv. Šimon a Juda úterý 25. října 2016

Oním tajemným zadavatelem rekviem byl rakouský hrabě a amatérský hudebník Franz von Walsegg-Stuppach. Svou kompoziční ctižádost naplňoval tím, že si u skladatelů objednával díla, která pak vydával za svá. Po smrti své manželky se chtěl takto blýsknout zádušní mší a objednal ji u Mozarta. Záhadný „šedý posel“, který Mozartovi zakázku a polovinu honoráře předal (a jehož identitu neznal ani Mozart), zůstává předmětem spekulací (téma využil ve svém filmu Amadeus i režisér Miloš Forman).

Po Mozartově smrti se jeho manželka Constanze docela prakticky snažila získat i druhou polovinu honoráře za dílo, které Mozart dopracoval zhruba do poloviny a u většiny těchto částí chyběla instrumentace. Zůstala ale řada jeho nápovědí a skic. Constanze oslovila různé skladatele a do dnes nejčastěji prováděné podoby nakonec Requiem dokončili Mozartovi žáci Joseph Eybler a Franz Xaver Süssmayr. V této verzi nechal Requiem provést hrabě von Walsegg-Stuppach na zádušní mši za svou manželku 14. prosince 1793. Nicméně vzápětí se na jeho podvod přišlo, protože partitura vyšla s Mozartovým autorstvím.

V provedení komorní sestavy Symfonického orchestru hl. města Prahy zazněla verze, ve které se ke kolegům z konce 18. století Eyblerovi a Süssmayrovi připojil ještě dirigent koncertu Vojtěch Spurný. I jako skladatel tak osvědčil svoji interpretační zkušenost se starou hudbou a kromě instrumentačních retuší dokomponoval Amen po Lacrimosa na základě dochovaných Mozartových skic jako stručnou, nicméně mohutně znějící minutovou fugu se stálou protivětou. Podařilo se mu to obratně zcela ve stylu dalších částí Requiem.

Wolfgang Amadeus Mozart: Requiem d moll KV 626. Kühnův smíšený sbor, sbormistr Marek Vorlíček. Symfonický orchestr hl m. Prahy FOK, dirigent Vojtěch Spurný. Kostel sv. Šimon a Juda úterý 25. října 2016

Problém koncertu byl jinde a vyvstal zřetelně při bezprostředním porovnání s Collegiem 1704 a Collegiem Vocale z předchozího večera s Monteverdim. Těžko požadovat na hráčích smyčcové sekce orchestru FOK s jejich širokým koncertním repertoárem, aby narychlo vstřebali principy historicky poučené interpretace zejména z hlediska smyků a vibrata. A už vůbec ne to, aby na novodobé nástroje s kovovými strunami dosáhli měkkého zvuku podmíněného i nižším laděním. Provedení s moderními smyčcovými nástroji na straně jedné a barokními pozouny, tympány, varhanním pozitivem a basetovými rohy na straně druhé zůstalo někde na půl cesty. Podobně jako obsazení sólistů – vokální projev Markéty Cukrové, specialistky na starou hudbu, byl do značné míry ještě kompatibilní se zářivým sopránem Jany Šrejmy Kačírkové, která obdivuhodně zklidnila svůj hlas po rolích dramatického belcanta. Ale intepretace tenoristy Josefa Moravce a basisty Tomáše Jindry svědčila o tom, že se mohou hodit do Verdiho oper, nikoli do takto uváděného komorního Mozartova Rekviem. Ani Kühnův smíšený sbor pod vedením Marka Vorlíčka neměl vytříbenou zvukovou stmelenost, dařily se ovšem zvukové kontrasty.

Mozartovo Rekviem je tajemné, horečnaté, je v něm znát přítomnost smrti. Tuto polohu osudovosti se do produkce FOK dostat nepodařilo. Jednotlivé části uplývaly v chrámové akustice kostela nakonec spíše jednotvárně. Vzrušující tajemství vzniku Mozartova Requiem nevyjádřily.

Wolfgang Amadeus Mozart: Requiem d moll KV 626

Jana Šrejma Kačírková – soprán, Markéta Cukrová – alt, Josef Moravec – tenor, Tomáš Jindra – bas. Kühnův smíšený sbor, sbormistr Marek Vorlíček. Symfonický orchestr hl m. Prahy FOK, dirigent Vojtěch Spurný. Kostel sv. Šimon a Juda úterý 25. října 2016 19:30 h.

Hodnocení 65 %

Garanča – tentokrát už ne tak dokonalá
Lotyšská mezzosopranistka Elīna Garanča je pražskému publiku dobře známá nejen díky přímým operním přenosům z Metropolitní opery, ale i z koncertních vystoupení. Při svém letošním recitálu ve Smetanově síni mohla navázat na úspěchy svých předchozích produkcí - v roce 2007 s belcantem, v roce 2010, kdy představila svůj španělský repertoár s cikánskou tématikou, a o dva roky později, když svou rajskou dokonalost směrovala na postavy žen, které se svou vábivou svůdností staly pro muže osudovými – Saint-Saënsovu Dalilu a především Bizetova Carmen, ze které tehdy uvedla všechna její hudební čísla.

Svou vyhlášenou Carmen nevynechala Garanča ani tentokrát a bylo při její cikánské písní z 2. dějství na zkušenosti a vkusu každého, nakolik jemně rafinovaná koketerie této kultivované, ušlechtilé a půvabné blondýnky může být alternativou k vášnivě uhrančivé a smyslné cikánce.

Těžiště programu Elīny Garanči spočívalo tentokrát v italské opeře, když vedle Mascagniho žárlivé Santuzzy nebo umění vášnivě oddané Cileovy Adriany zařadila i neznámou Zaydu z Donizettiho opery Don Sebastián, král portugalský. V tomto repertoáru mohla svrchovaně rozvinout své přednosti vzácně vyrovnaného hlasu se stále větší škálou dynamiky a výrazu.

Zařazení slavného Pace, pace mio Dio, ve kterém zdrcená Leonora ve Verdiho Síle osudu prosí Boha, aby ukončil její tragický osud, však poodhalilo hranice její tak pečlivě budované dokonalosti. Sopránová poloha a rozvinutí výše posazených tónů i jejich plynulé ztlumení do pianissima se nezdají být pro tuto mezzosopranistku, jakkoli světlejší barvy, tím nejsilnějším prostředkem a volba tohoto repertoáru cestou pro následování.

I tentokrát byl Garanče partnerem její manžel, dirigent Karel Mark Chichon, který vybudil Pražskou komorní filharmonii ve známých předehrách k velmi dobrému výkonu.

Elīna Garanča – Meditation

PKF – Prague Philharmonia, dirigent Karel Mark Chichon. Na programu Johann Sebastian Bach, Charles Gounod, Gaetano Donizetti, Giuseppe Verdi, Pietro Mascagni, Georges Bizet. Obecní dům, Smetanova síň středa 26. října 2016 19:30 h.

Hodnocení 80 %

Inspirace na dny příští

Koncert k 85. narozeninám pěvce Richarda Nováka. Jaroslav Šaroun – klavír. 2. koncert Hudebních podvečerů. Český spolek pro komorní hudbu, Rudolfinum, Dvořákova síň pondělí 31. října 2016 19:30 h.

Schola gregoriana pragensis k poctě Karla IV. Chorální i vícehlasé zpěvy a světská tvorba Karlovy doby. FOK – Kostel sv. Šimona a Judy, úterý 1. listopadu 2016 v 19:30 (od 18 h. přednáška Davida Ebena „Karel IV. a hudba“)

Ludvík Bavorský 2/2. Italský koprodukční film (1972). Hrají: H. Berger, R. Schneiderová, S. Manganoová, T. Howard a další (v italském znění s titulky). ČT art čtvrtek 3. listopadu 2016 20:20 h.

Carmen nejen podle Bizeta. Záznam divadelní inscenace Studia Ypsilon (1968). ČT art pátek 4. listopadu 2016 20:20 h.

Julius Zeyer / Josef Suk: Radúz a Mahulena (1970). Kamera J. Kadaňka, scénář J. Topol a P. Weigl, režie P. Weigl. Hraji M. Vášáryová, J. Tříska, V. Ráž, J. Adamíra, D. Medřická. ČT art, sobota 5. listopadu 2016 20:20 h. Český rozhlas Vltava sobota 5. listopadu 2016

Martin Smolka a Jiří Adámek: Bludiště seznamů. Nová verze opery, která pod názvem Sezname, otevři se! vznikla na objednávku festivalu NODO (Dny nové opery Ostrava). Režie Jiří Adámek, scénografie a světelný design Ivana Kanhäuserová, zvukový design Jan Veselý, světelný design Jan Kalivoda. Mluvci: Vendula Holičková, Bára Mišíková, Pavol Smolárik a Daniel Šváb, Kontratenor: Jan Mikušek. Hraje Smyčcové kvarteto Pavla Bořkovce ve složení Alexej Aslamas (housle), Ondřej Hás (housle), Matěj Kroupa (viola) a Štěpán Drtina (violoncello). Klavír: Jana Holmanová, harfa: Hedvika Mousa Bacha. Alfred ve dvoře, neděle 6. listopadu, pondělí 7. listopadu a úterý 8. listopadu 20:00 h.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!