Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Marie Spurná: Trojská Helena, Krupská i Havlová

Kultura

  17:00
Po těžké nemoci zemřela v úterý 8. září ve věku 66 let herečka Marie Spurná. Patřila k výrazným postavám ústeckého Činoherního studia, další zajímavé období prožila v pražském Realistickém divadle – Labyrintu a posledních devět let byla v angažmá v Divadle Na zábradlí.

Představitelka nevšedních žen. Herečka Marie Spurná. foto: Martin Špelda

Je to zvláštní, z té spousty rolí, které odehrála v různých divadlech, ji pořád vidím jako Helenu trojskou se zlatým prachem ve vlasech a dlouhé říze v Eurípidových Pokořitelích Tróje. Působila nádherně, mazlivě si hrála se slovy; Marie tuhle svou smyslnou výbavu báječně ironizovala, její pokrytecká kajícnice předstírající naivitu byla ohromně zábavná. Tak nějak musela vypadat i její slavná Soňa Čechová v Schormově adaptaci Páralova románu Profesionální žena. Něco jako česká Angelika, ale se smyslem pro komediální nadsázku.

Marie Spurná jako Olga havlová v inscenaci Velvet Havel v Divadle Na zábradlí

Marie se narodila v Brně, vyrůstala v Olomouci, kde hrála amatérské divadlo i s Pavlem Dostálem. Na DAMU se nedostala a šla jako elévka do Těšína. Pak přišlo Divadlo F. X. Šaldy v Liberci a na konci druhé liberecké sezony se jí ozval Jaroslav Chundela, který v Ústí zakládal Činoherní studio. Nenabízel žádné zvláštní výhody, o bydlení ani nemluvě, ale jeho představy o divadle Marii zaujaly. A tak když se v sezoně 1972/73 objevilo na divadelní mapě republiky nové divadlo, byla Marie Spurná jeho zakládající členkou. V roce 1975 vystřídal Chundelu Ivan Rajmont. S ním přišel i Leoš Suchařípa jako nepřiznaný dramaturg, který se postupně stal i výraznou posilou hereckého souboru.

Osmnáct let v ústeckém Činoherním studiu

Marie tu hrála v průběhu let ve všech důležitých inscenacích. Objevila se i ve dvou inscenacích ze Steigerwaldovy trilogie mravů vDobových tancích a ve Foxtrotu. Třeba to, jak její Mařena v Dobových tancích dokázala vytěžit ironii ze střetu banalit a zásadových postojů, bylo obdivuhodné. Sám autor pro rozhovor s ní v Divadelních novinách napsal, jak ho udivila inteligentní citlivostí, s níž si text sama rozebrala. „Rozmotat mé texty je vždy, nevím proč, dost utrpení a jsou herci, kteří mě za to rádi nenávidí. Marie, obohacena už Schormem, Grossmanem, Rajmontem a především sama sebou, věděla na jevišti o roli o něco víc než sám autor, tedy já. Nikdy nezapomenu na její repliku: S kým to pochodujete, pane podučiteli? Tu otázku položila celé normalizační okupované republice.“

Dalším mezníkem pro ni byla Olga v Čechovových Třech sestrách (režie Ivan Rajmont). Znamenala pro ni posun od herectví typů k vnitřní psychologii postavy. Skvělá byla jako dryáčnická a šejdířská kuplířka v Bulgakovově Zojčině bytu a také Angie v Krobotově inscenaci Barkerova Pazoura: plebejsky přímočará i omezená bytost, ale s určitou jímavostí. Kontrastní polohy jí vždy dost vyhovovaly.

Marie Spurná a Váslav Petrrmichl ve hře Ubu se baví

Po Rajmontově odchodu v roce 1985 vzniklo v Ústí podivné vakuum, Marie dlouho zůstávala, až v roce 1990 přijala nabídku do tehdejšího Realistického divadla/Labyrintu. První rolí v novém angažmá byla Naděžda Krupská ve Stoppardových Travestiích (režie Karel Kříž). S Rudolfem Stärzem, který hrál mladého Lenina, tvořili úchvatnou dvojici, ona jako fanatická revolucionářka obíhala kolem svého idolu s kvokavou péčí. Úplně jiná byla její Bel v Pinterově Měsíčním svitu, bránící se smrti svého muže s mrazivou věcností. A také primabalerína Anna v Saalbachové Taneční hodině, výtečná studie zatrpklosti.

Po uzavření Divadla Labyrint Marie hostovala po pražských divadlech, chvíli hrála na Fidlovačce, objevovala se v projektech nezávislé scény (Porta Apostolorum La Fabrika, Pařízkovi Loupežníci), ale až na Zábradlí zase našla divadlo svého srdce. Její Matka v Uhdeho hře Zázrak v černém domě byla znovu zajímavou variací vnitřní rozpolcenosti – na jedné straně udržovala dekorum a všemožně se snažila přimět sebe i své děti, aby nedráždily hlavu rodiny, a zároveň si pomáhala ďábelskou škodolibostí. Báječná byla Spurné Virginia Woolfová (Spací vady), v místy až obludně groteskní stylizaci působila jako pária donucený obcovat s nečistými, znechuceně polehávala na sofa a povýšeně nakrucovala hlavu se zlatým vavřínovým věncem.

Marie Spurná jako Olga havlová v inscenaci Velvet Havel v Divadle Na zábradlí
Marie Spurná jako Olga Havlová v inscenaci Velvet Havel v Divadle Na zábradlí

Po změně vedení na Zábradlí a příchodu brněnského tria Štědroň – Viceníková – Mikulášek Marie v podstatě hladce naskočila na novou poetiku a našla v ní svou polohu. Poslední rolí byla Maminka v Camusově Cizinci, krátce předtím získala Cenu divadelní kritiky (dříve Cena Alfréda Radoka) za roli Olgy Havlové v inscenaci Velvet Havel Jana Friče. Nešlo jen o zábavnou vnější stylizaci, ale také o schopnost postavu inteligentně vsunout do ironizujícího stylu celé inscenace a neudělat z ní hrubozrnnou karikaturu a to herečka zvládla výtečně.

Marie Spurná byla především divadelní herečka, divadlo bylo jejím životem. Film a televize ji bohužel využívaly málo, asi nejznámější byla její Hostinská ve Slavnostech sněženek. Představovala nevšední herecký typ, k expresivnosti jejího projevu přispívala i zvláštní zastřená dikce, mazlivé protahování slov, kontrastující s tušenou vnitřní silou jejích postav. Její hrdinky dováděly muže k nepříčetnosti či naopak za ně bojovaly do posledního dechu.