Na Západě byl původní film Souboj titánů (1981) kritikou poměrně odzívaný, pro generaci Husákových dětí však šlo o absolutní "bombu", kterou nešlo nevidět aspoň třikrát. V tehdejší chudičké nabídce kin působil film režiséra Desmonda Davise jako gejzír akce a skvělých speciálních efektů.
Nápad převléct Souboj titánů do dnešního digitálního a nakonec i trojrozměrného kabátu může proto třicátníkům, kteří přežili reálný socialismus, dávat smysl, byť možná jen z ryzí nostalgie a touhy zaslechnout z plátna znovu mocné "vypusťte Krakena!" V někdejším "západním" světě nad záměrem zavládla spíš skepse. Ukázalo se, že oprávněná.
Videohra s Perseem
Základ děje se od starší verze příliš neliší. Aby Perseus, syn Dia a pozemské matky, zachránil město Argos a princeznu Andromedu, musí zničit podmořskou příšeru Krakena. Hrdinu nejdřív čeká daleká cesta mimo jiné přes samotné Podsvětí a souboj s mnoha monstry v čele se strašlivou Medusou.
Souboj titánů tak je v podstatě celovečerní videohra – akční jízda křížená s "adventurou", spočívající v mluvení s lidmi a plnění úkolů. Jen letmo načrtnutá postava Persea se v Argu seznámí se situací, sestaví tým a vyrazí do boje. S výjimkou příliš ukecaných a naivních pasáží v královském paláci snímek ubíhá celkem svižně, výhodou je i střízlivá stopáž pod dvě hodiny.
Těžištěm filmu není prajednoduchý příběh, nýbrž triky – a ty v dnešní konkurenci příliš neoslní. Ve filmu není záminka pro bitevní scény celých armád jako v Avatarovi nebo Pánovi prstenů.
Souboj titánůClash of the Titans UK/USA |
Jinde ale vizuály vyvolávají spíš rozpaky. Olymp tu se svými podivnými špičatými strukturami vypadá spíš jako Valhalla z televizní inscenace. Jeho obyvatelé potom vzbuzují nechtěný humor: ani respektovaní herci jako Liam Neeson (Zeus) nebo Ralph Fiennes (Hádés) nezmůžou nic proti toporným replikám, špatně nalepeným fousům a laciným "charakterizačním" efektům.
Místo, aby Zeus pořádně práskal hromy a blesky, poblikává Eliášovým ohněm na tužkové baterie. Hádés se zase rád zjevuje jako nepůsobivé klubko ohně, čmoudu a krákajících létavců. Souboj titánů se do kin dostává v 3D provedení, které ale není využité. Je evidentní, že studio filmu třetí rozměr přilepilo dodatečně po úspěchu Avatara.
Mýtus dostal na frak
Recenze by mohla končit tady. Největší výhrada totiž bude cílovému publiku kolem patnácti let asi dost lhostejná. Spočívá ve faktu, že nový Souboj titánů s původním starořeckým mýtem zachází ještě ledabyleji než jeho předchůdce.
Nejde o to, že se do příběhu o Perseovi připletlo pár postav a dílčích zápletek odjinud; to je celkem legitimní autorská licence. Film se dopouští mnohem zásadnějších svatokrádeží: komplexní systém božských bytostí a monster redukuje na partu marnivých rozhádaných strejců, fatálně posouvá vztah mezi lidmi a bohy a z Perseova vznešeného údělu dělá banální cestu za pomstou. Mladý polobůh tu je totiž veskrze obyčejným chlápkem, kterému leží v žaludku, že mu Hádés víceméně omylem zabil adoptivní rodinu.
Osudová vrženost je mu ukradená: chce se prostě jen pomstít, a že kvůli tomu rozhodí celý pantheon, je mu celkem jedno. Tenhle Perseus je součástí úplně jiného mýtu – amerického, oslavujícího individualitu a osvobození od sociálních daností.
Podtrhuje to obsazení Sama Worthingtona (ano, Jake Sully z Avatara), který má i tady vylepanou hlavu a zachmuřený výraz mariňáka. Při záběrech od pasu nahoru vypadá, jako kdyby nosil armádní tričko, a když se chystá na Medusu, mluví o ní jako o "té děvce". Je to plebejské, urážlivé, v daném mytickém kontextu nepřípustné.
Na několika místech je tento posun i explicitně zmiňován: autoři do Persea uměle vkládají vnitřní rozpor mezi jeho božstvím a člověčenstvím, přičemž polobůh to chce táhnout jen s lidmi. Pak si ale tvůrci měli vybrat Prométhea. Jenže oheň v dutém klacku a klování jater zkrátka nejsou tak lákavé příležitosti pro triky.
Zbývá skončit podobným dovětkem jako u příležitosti nedávno hollywoodizované Troji, která řecké báje aktualizovala daleko lépe a originálněji na současnou geopolitickou situaci: pokud Souboj titánů přitáhne aspoň část publika k původní antické mytologii, zůstane většina výtek prominuta.
