Každá divácká vrstva má svůj typ filmu, který lacině nadbíhá jejím představám o světě a sobě samých. Zabiják Joe (Killer Joe) režiséra Williama Friedkina a Reportér (The Paperboy) Lee Danielse mohou tuto funkci plnit ve vztahu k tomu velkoměstskému divákovi, který je rád ujišťován o výši svého intelektu a o tom, že se jeho vkus vymyká mainstreamovým normám.
Je možné se nestydatě podbízet i menšině a oba ty filmy nedělají nic nad to. Mají toho společného víc – oba se dostaly do hlavní soutěže jednoho z nejvýznamnějších světových festivalů (Zabiják Joe v Benátkách, Reportér v Cannes), oba se odehrávají na americkém Jihu, v obou hraje jednu z hlavních rolí Matthew McConaughey. Oba mohou, slovně popisovány, působit o dost zajímavěji než při sledování na plátně. Čte-li si člověk o filmech, v nichž je stehýnko z KFC použité jako klíčová rekvizita dost vypjaté erotické scény, nebo kde Nicole Kidmanová močí na záda muzikálové hvězdy Zaca Efrona, nenapadne ho, že se při jejich sledování bude ukrutně nudit.
Konec zlatého věku
William Friedkin byl jednou z největších hvězd tzv. Nového Hollywoodu sedmdesátých let, kdy natočil například Francouzskou spojku nebo Vymítače ďábla. Po skončení toho zlatého věku byla ale jeho kariéra dost spletitá, zajímavější díla střídaly značně tuctové kusy. Poslední dva filmy natočil podle předloh o generace mladšího dramatika Tracyho Lettse. Brouk (2006)měl jakousi paranoidní intenzitu. V Zabijákovi Joeovi ale prvoplánovost a klopotnost předlohy celý film zalehnou. Jako kdyby v něm Letts s Friedkinem po celou dobu filmu machrovali nad tím, že dokážou trefit ten nejsnadnější cíl. Pojďme se podívat, jak jsou „ti druzí“monstrózně pitomí.
Těmi druhými jsou v tomto případě protipóly městských hipsterů – lidi z přívěsu někde v Texasu. Konkrétně členové rodiny Smithovy, kteří dohromady trpí asi všemi možnými formami degenerace. Naléhavě potřebují peníze – rozhodnou si je opatřit tím nejlogičtějším způsobem: najmou si zabijáka, aby odpravil mamku, která s nimi už nežije a snad má životní pojistku. Na scénu přichází Joe (Matthew McConaughey), policista, který si přivydělává nájemnými vraždami, přijme bezhotovostní zálohu – svolení vyspat se s dospívající Dottie, nejmladší členkou rodiny. A tak to jde dál. Mc Conaughey je v roli Joea docela elegantní, Friedkinova režie jistá nebo alespoň rutinní, není to ale nic platné, když jenom zprostředkovává obrazy, jejichž jediným účelem je lacinými prostředky provokovat k lacinému výsměchu. Prvoplánové, polopatické špílce nakonec člověka mohou vést k pochybnostem, zda místo satiry nějakého životního stylu nesleduje jeho bytostný projev, jen trochu jinak zabalený.
Několik špatných filmů v jednom
Danielsův Reportér je trochu jiná káva – vzácný příklad snímku, v němž je špatně snad úplně všechno, až by z toho jeden začal pochybovat, jestli za ním není nějaký extrémně rafinovaný záměr, který mu prostě unikl.
Režisér přeceňovaného filmu Precious zvládl do hodiny a tři čtvrtě nacpat hned několik špatných filmů – nejapnou satiru, špatnou detektivku, nicneříkající dobové drama, úmorný příběh dospívání... Sype do něj atributy vážných témat (např. boj černých Američanů za občanská práva), není narativní slepé uličky, kterou by neprozkoumal.
Na floridské maloměsto koncem 60. let přijedou dva reportéři – bílý Ward (Matthew McConaughey) a černý intelektuál Yardley (David Oyelowo) – zkoumat případ místního chlapíka, který byl podezřele snadno odsouzen k smrti za vraždu šerifa. Pomáhá jim přitom dospívající Wardův bratr Jack (Zac Efron) a Charlotte (Nicole Kidmanová), odkvétající krasavice v růžovém, která si ráda píše s odsouzenými vrahy. Daniels se od téhle premisy odráží ke sledu nesourodých a neinspirovaně inscenovaných a snímaných scén, v nichž se střídavě sdělují „závažné“ myšlenky, šokuje maloměšťák a posouvá bezradně těkající děj. Karikatury venkovských hrdinů jsou opět črtané motykou. Do erotické scény se prostříhávají záběry zvířat – jak originální. Herci zvučných jmen ze sebe nechávají dělat natvrdlé figuríny, pořád ale dopadnou líp než ten vykuchaný aligátor... Pořád jsem čekal, kdy se jeho příbuzní pomstí a někoho sežerou. A zase nic.
