Režisér Jiří Menzel na Slapech točí jednu ze scén filmu Obsluhoval jsem anglického krále.
Do zámečku, kde se ještě tento týden bude filmovat, novináři nesmějí. Co se tam odehrává? „Scéna, jak pan generál večeří: žere a žere a žere, nadává, ale libuje si. A venku točíme příjezd jeho auta,“ říká režisér Jiří Menzel. Pocity, s nimiž se po létech postavil do čela filmového štábu, přirovnává k situaci, když si člověk z dřevěných lyží stoupne na carving.
„Jede to samo, vy na to nemáte velkej vliv.“ Tvrdí, že způsob natáčení se za tu dobu hodně změnil. „Naposled jsem točil téměř za socialismu a teď vidím, jak ten kapitalismus lidi vychoval. Jsou zvyklí na zahraniční produkce, jsou perfektní, pohotoví, je s nimi sranda, pořád citují Cimrmany.
Mám dojem, že za hodně věcí v tom filmu, pokud se povedou, vděčím jejich nápadům. Vlastně to je jakási kolektivní režie.“
„Marián je můj miláček“
Pana generála, který se uvnitř zámečku za chvíli bude přejídat, hraje Marián Labuda. „On je po tom, co prožil, ještě trochu křehčí,“ poznamenává Jiří Menzel. „Po odchodu Rudolfa Hrušínského je to můj miláček,“ komentuje fakt, že Marián Labuda hraje od roku 1985 v každém jeho filmu.
Menzel jej ostatně pro český film objevil, jak v Česku zdomácnělý slovenský herec potvrzuje: „Naše bratislavské Divadlo Na korze hostovalo v Činoherním klubu v Praze, po sovětské okupaci jsme tam byli na zájezdu poprvé v roce 1969. A měli jsme úspěch, dalo by se říci, že jsme dobyli Prahu. Tam mě Jiří Menzel uviděl. A jak se pak ty výměny opakovaly, vždycky za mnou chodil a říkal, já bych vás tak chtěl, ale nemám pro vás žádnou roli, musíte trpělivě čekat, jednou to přijde. A skutečně, pak přišel rok 1985, kdy mi nabídl roli ve filmu Vesničko má středisková podle scénáře Zdeňka Svěráka. Když mě kolega Kašpar panu Svěrákovi představil a řekl, toto je ten pán, co bude hrát Pávka, Svěrák se na mě zadíval a řekl tak upřímně zklamaně: ,Jo, jo, já jsem slyšel, že v tom budete hrát, co se dá dělat.‘ A dodal: ,Jirka, říkal, že prej máte dobrý srdce, no tak se uvidí.‘“
Uvidělo se a Marián Labuda pak hrál ve všech dalších Menzelových filmech. S trochou nadsázky teď prohlašuje: „Kvůli němu si nemůžu dovolit zhubnout.
Třeba ve filmu Konec starých časů mi pořád nosil nějaké koláčky, krmil mě, abych náhodou nezhubnul, a nabádal kostyméry, aby to na mně všechno praskalo.
A podle toho receptu došlo asi i k mému obsazení do postavy pana generála, který je labužník, milovník jídla: ,Kromě těch pliček na kyselo mi noste všecky hlavní jídla jedno po druhém, když skončím s prvním, hned noste druhé, až řeknu dost. A pak mi ještě přineste do postele čtyři uheráky a minerálku,‘ poroučí v té scéně, co se dnes tady točí.“
Kaiser je trefa
V tom, že režisér Menzel má při výběru herců dobrou intuici, se všichni shodují. Vybírá, jak říká, podle očí a u těch, které ještě pracovně nepoznal, dá na první pocit.
Tak obsadil například do role dospělého číšníka Dítěte Oldřicha Kaisera. „Dlouho jsme pro něj hledali představitele, já Oldu do té doby neznal, byl pro mě překvapením, a teď vím, že to je trefa. Je inteligentní, má smysl pro hru, rychle chápe. Navíc - má v sobě ty běsy, jako měl pan Hrabal, a je mu trošku i fyzicky podobný.
S Ivanem Barnevem, který hraje jeho mladou verzi, si jsou taky trochu podobní a určitě mají něco společného. A protože Ivan má trošku naraženej nos, tak Oldovi strkáme do nosu vatu, aby ho měl taky nakřivo.“
Bulharského herce Ivana Barneva si Jiří Menzel vybral po zkušenostech ze společné práce v divadle. Drobný, veskrze světlý typ, s dětsky zranitelným pohledem a jiskrnýma očima si práci na svém druhém zahraničním filmu pochvaluje.
Připouští, že postava Jana Dítěte pro něj není jednoznačná: „Já ho samozřejmě mám rád, často si říkám, ano, to jsem přesně já, ale jsou i okamžiky, v nichž se s ním nemůžu ztotožnit.
A tam začíná spolupráce s režisérem, aby mi to, co je mi cizí, nepatřičné, přiblížil, pomohl mi tu postavu pochopit a splnit tak jeho představu. To se mi líbí, hodně se od pana Menzela učím. On má každý detail perfektně promyšlený a jako dirigent skládá nás herce coby jednotlivé nástroje do toho celku, který má v hlavě jedině on. Obdivuji způsob jeho práce, v divadle i ve filmu.“
Německou herečku Julii Jentschovou obsazoval Jiří Menzel do postavy lásky Jana Dítěte Lízy tak trochu naslepo, neviděl ji předtím hrát. „Hned, jak jsem ji ale poprvé uviděl - bylo to v hospodě, kam ji za mnou přivedl producent Bierman -, hned jsem věděl, že to bude ono,“ říká Menzel. „Jako by to byla moje dávná spolužačka.
Normální holka, hned se s každým skamarádila, lidi ze štábu ji milujou. Hrabala si přečetla, ale já jí musel paradoxně vysvětlovat, jak to bylo s okupací za nacismu, co to byl Mnichov.
To je i problém celého toho filmu, vlastně pořád hledám cestu jak to udělat, aby bylo srozumitelné, co se dělo mezi Čechy a Němci, proč byl Mnichov, proč byla okupace, co se stalo tím Protektorátem. Je to velice subtilní, uvidíme, jak se to povede.“
Osm procent původního textu
Film Obsluhoval jsem anglického krále, který má mít premiéru koncem roku, se bude na různých místech Čech natáčet až do konce června. Jiří Menzel si pochvaluje herce i filmaře, přiznává ale i pochybnosti, jichž se nemůže zbavit.
„Ta knížka vydá na sto dvacet filmů. Každou chvíli si říkám, proboha, proč jsem tohle vynechal, proč tam tohle není... není to škoda? To mě uvádí do zoufalství, ale vím, že podobně jsem to cítil i u Ostře sledovaných vlaků, jenomže tam ten příběh byl křehčí, povídka tenčí, takže jsme toho mohli vynechat míň.
Tady je tak osm procent původního textu. Vím, že ti, kteří si od filmu leccos slibují, budou možná zklamaní, protože v něm nenajdou to, co zrovna oni by hledali. Já se to snažím dělat podle svého gusta co nejlíp, ale nemůžu vyhovět všem.“
