Michal Cihlář se během své dnes už několik desítek let trvající umělecké kariéry zvlášť proslavil některými okruhy svého díla. Například tím, že po několik let tvořil jako grafik tvář pražské Zoologické zahrady. Jeho výrazný rukopis se tehdy promítl do všech tiskovin a různých předmětů, které pro zoologickou zahradu navrhoval.
Bilboardy s různými zvířaty, jejichž podobu svým nezaměnitelným způsobem ztvárnil, se objevovaly na mnoha místech hlavního města a bylo možné je spatřit i třeba na tričkách, jejichž potisk navrhoval.
Důležitou sférou, ve které vynikl, se stal mnohabarevný linoryt. Jde o technicky velmi složitý i časově náročný postup, v němž se každá barva tiskne zvlášť. Své listy tiskl v malých nákladech. Vzhledem k postupu, při němž postupně z matrice odstraňoval různé části a pak přidával další barvy, nebylo již možné dodatečně náklad rozšířit. Někdy přistoupil i ke kolorovanému linorytu, který je méně technicky náročný, ale možná zase působí volněji.
Erotika v růžovém
Cihlář vždycky kladl důraz na dokonalé technické řešení a sám se hlásil k odkazu takových osobností, jako byl Max Švabinský se svou dokonalou kresbou. Ostatně motiv z jeho tvorby se objevil v jedné z jeho grafik. Pro své linoryty si vybírá různá témata, ať už jde o pečlivě připravená zátiší, portréty, nebo i bizarní erotické motivy, vždy odlehčené s určitou ironií a nadsázkou. Další zásadní oblastí jeho tvorby jsou koláže.
Zátiší s hozenou rukavicíZápadočeská galerie v Plzni, Masné krámy, do 28. 8. |
Zpočátku ho ovlivnil Jiří Kolář, náš největší mistr této techniky, kterého také navštívil v jeho pařížském ateliéru. Hlavně v prvních kolážích je vidět, že na něj jeho osobnost silně zapůsobila. Spojovala je určitá blízkost povah a hlavně neobyčejná důslednost, s níž oba přistupovali ke své tvorbě. Dlouho střádali příbuzné prvky, z nichž pak skládali třeba celé tematické soubory. Ale oba měli naprosto odlišné metody.
V expozici se setkáme s jednou z raných koláží, nazvanou Žili byli. Pro ni autor po dlouhou dobu sbíral portréty zemřelých z novinové černé kroniky a k černobílým fotkám vždy připsal datum úmrtí. Neobyčejnou trpělivost projevil třeba i v koláži, kterou nazval 966 brejlatejch.
Zátiší s králíčkem. Kolorovaný linoryt z roku 2015.
Portréty lidí s brýlemi vystřihoval z časopisů tak dlouho, dokud jich neměl dostatečné množství, aby vytvořil rozměrnou koláž. Do ní vřadil i svůj portrét. Další zvláštní oblast, která je na výstavě zastoupena v růžově vymalované místnosti oddělené igelitem, který rozmlžuje artefakty, jsou asambláže z erotických pomůcek i různé linoryty na toto téma.
A také fotografie regálů prodejen s erotickými pomůckami. Ty pocházejí z různých měst celého světa včetně Česka. Všude se prý nejdřív dovolil a nikde mu nekladli žádné překážky, jen u nás se někdy setkal s podezřívavostí, nebo dokonce s odmítnutím.
Pozoruhodné jsou jeho cestovní deníčky. Tam si zapisoval své postřehy a zážitky ze života v různých zemích. Text doprovázel kresbičkami a na stránky včlenil i různé lístky, které během cest nalézal a jimiž dokládal charakter míst, která navštívil. Vytvořil i několik knih fotografií, které systematicky vytvářel během cest do vybraných zemí. Tyto knihy vydalo nakladatelství Gallery, jehož šéf a majitel, překladatel a první postkomunistický primátor Prahy Jaroslav Kořán, se tímto nápadem nadchl.
Asi nejzdařilejší byla kniha o Kubě, kde témata rozdělil na části, do nichž soustředil například úžasné ornamentální kachličky, mříže od kanálů nejrůznějších tvarů nebo fotografie starých amerických aut, která projížděla ulicemi Havany ještě desítky let od své výroby z časů, kdy se na Kubu jezdili rekreovat bohatí Američané, tedy ještě před komunistickou revolucí. Někdy fotil i tam, kde to nebylo úplně bezpečné. Knížka tehdy vzbudila zasloužený ohlas, protože zemi ukázala úplně z jiného úhlu pohledu, než jsme byli zvyklí.
České zboží. Nepublikovaná grafika pro Lidové noviny.
Na výstavě můžeme nahlédnout i do Cihlářovy dílny, do způsobu jeho práce. Například na zátiších uspořádaných z různých předmětů a grafikách, které z nich vycházely, je jasně vidět, jak postupoval. Ostatně je tu celý jeho pracovní stůl, řádně poškrábaný a pošpiněný barvami.
Dalším ze Cihlářových oblíbených témat je i vlastní rodinný život, který umí podat s originalitou a hravostí jako půvabné příběhy. Dokonalá profesionalita pronikla i do více než sta ilustrací pro rubriku Orientace Lidových novin, kde často i pro politická a společenská témata využil v barevných linorytech výrazové možnosti zátiší. Výstavní koncepci si autor připravil sám, na realizaci se podílel kurátor Marcel Fišer.
