LN Založit festival filmové hudby byl váš nápad?
Živě si vzpomínám, jak jsem jednoho dne na karlovarském filmovém festivalu jel na kole mezi Puppem a Thermalem a blesklo mi hlavou: No do prčic, tady se všude předvádějí jen ti filmaři, a o muzikantech ani slovo?! Přitom je podle průzkumů hudba a zvuk u filmu jedním z nejdůležitějších nositelů emocí. Zároveň je filmová hudba taková „chudinka“, záležitost jen pár fajnšmekrů. Tak jsem si řekl, že musím udělat festival filmové hudby. Od téhle chvíle je to už šest let.
LN Bylo těžké nápad prosadit a financovat?
S nápadem jsem šel za pár kamarády. Někteří pomohli, jiní mě poslali do háje, že mají svých starostí dost a že dělat festival je strašná dřina. V čemž měli pravdu, myslím, že festival je v showbyznysu ta nejtěžší disciplína – už proto, že na něm děláte celý rok, pak to během tří čtyř dnů prošumí a začínáte znovu od začátku. Ekonomiku festivalu jsem si představoval mnohem jednodušší. Čekal jsem, že se svým „geniálním nápadem“ obejdu pár firem, všude mi řeknou, to jsi, Michale, krásně vymyslel, tady máš pět milionů, a že ministerstvo kultury bude skákat pět metrů do vzduchu, že jsme zaplnili díru na trhu. No všechno samozřejmě bylo trochu jinak... Nejvíc mě rozesmějí lidé, kteří tvrdí, že náš festival je dobrý „podnikatelský záměr“. Neuvědomují si, že prodej lístků pokryje tak desetinu nákladů a zbytek peněz je potřeba sehnat od partnerů. A v té souvislosti dbát na to, aby se z festivalu nestala „matějská“.
LN Proč jste za dějiště festivalu zvolili Poděbrady?
To byla náhoda. A jste první, komu přiznám, že když jsme vybírali lokaci, byl jsem v Poděbradech poprvé v životě. Nicméně ta volba byla jasná. Jsou v dobré dojezdové vzdálenosti od Prahy, je tu hodně prostoru na pořádání našich „taškařic“ a díky tomu, že jde o lázně, jsou připravené na přijetí většího množství návštěvníků. Neodmyslitelná je i řada drobností, třeba že se tam už od roku 1939 konají srazy motorkářů HarleyDavidson. Je tam jedno z nejstarších golfových hřišť u nás a neuvěřitelných osm fotbalových hřišť. Na tamním zámku společně studovali Miloš Forman, Václav Havel a Ivan Passer. A nedaleko je Kersko, kde žil Bohumil Hrabal, jehož dvanáct knih bylo zfilmováno, takže uvažujeme o tom, že bychom se někdy v budoucnu mohli s nějakou satelitní akcí objevit i tam.
Michal Dvořák, ředitel festivalu Soundtrack Poděbrady
LN Po prvním ročníku jste měli problémy s kulturní komisí města, jež vůči festivalu měla bizarní výtky. Už se neopakovaly?
Na tuhle „kauzu“ se mě ptá hodně lidí. Je to paradox, když samozvaná kulturní komise v počtu tří lidí přebije 99,9 procenta spokojených návštěvníků. Samozřejmě vždycky když začnete s něčím novým, musíte počítat s tím, že se to nebude líbit každému. Mně by kritika nevadila, v rámci diskuse může posilovat, my si nemyslíme, že jsme geniální. Ale když někdo zkouší kádrovat a říkat, co se smí a co se nesmí, jako za komoušů, to opravdu za věcnou kritiku nepovažuji. Nicméně dialog s městem nepřetržitě vedeme a myslím, že jsme se současným vedením zcela zadobře. To je také jediná možnost. Chceme být v Poděbradech v pozici vítaného hosta, ne nechtěného vetřelce.
LN Hlavním tahákem prvního ročníku byl koncert vaší kapely Lucie, která živým hraním doprovázela projekci svých klipů. Byl to originální formát, škoda že se neopakoval.
Kapel, které by měly tolik klipů, aby se z nich dal poskládat celý koncert, je u nás opravdu pár. Uvažovali jsme o Michalu Hrůzovi, o Chinaski, dost zfilmovaných písniček má i Pražský výběr... Momentálně se nicméně snažíme – a asi i nadále budeme snažit – naroubovat české interprety na nějaký film. Jako letos Šakalí léta s Ivanem Hlasem a dalšími zpěváky.
LN Co zatím bylo na festivalu nejtěžší?
Jednoznačně shánění licencí na provedení projekce s živou hudbou, protože takové provedení se považuje za úplně nové umělecké dílo. Rád bych inicioval takový „sňatek z rozumu“, podobnou asociaci, jako mají velké filmové festivaly – FIAPF. Tedy organizaci, do níž by se s námi spojily další festivaly filmové hudby, jako jsou třeba ty v Krakově, Gentu nebo Kolíně nad Rýnem, a jednání o licencích by se tím možná usnadnilo. Všichni jsou na tom podobně, všichni bojují o přežití, takže by se to mohlo podařit.
LN Co jsou pro vás očekávané vrcholy letošního ročníku?
Šakalí léta a Amadeus. Díky Amadeovi jsem začal dělat filmovou hudbu – ta scéna, kdy Mozart leží na smrtelné posteli a diktuje Salierimu do pera svoje Rekviem, je pro mě snad vůbec nejemotivnější, co znám. Kdykoli si na ni vzpomenu, naskočí mi husí kůže. Ostatně ne nadarmo se říká, že je to nejlepší reklama na klasickou hudbu v historii filmu. Skvělé navíc je, že Filharmonii Hradec Králové bude dirigovat Ernst van Tiel, držitel šesti Oscarů. S ním se do budoucna rýsuje pravidelná spolupráce, z čehož mám velkou radost. No a Šakalí léta, na ta máme vymyšlených spoustu fórů, zazpívá si například konečně sám Martin Dejdar, který léta trpí tím, že ve filmu jeho part zpíval Jan Kalousek – ani ten ale na pódiu samozřejmě nebude chybět.
LN Máte nějaký vysněný programový bod, který se vám zatím nepovedlo realizovat?
V poslední době je trochu přezimmerováno, ale přiznám se, že Hanse Zimmera mám hodně rád, protože má opravdu velké zásluhy na proměně filmové muziky. Jeho vystoupení není nereálné, máme dobré kontakty. Ale je zaneprázdněný opravdu hodně dopředu, má plný kalendář na víc než tři roky. Nicméně uvidíme.
