Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Michal Prokop je v knize a dokumentu velmi otevřený, kouše i do kyselých jablek

Kultura

  10:00
Zpěvák Michal Prokop sice letos žádné kulaté jubileum neslaví, to ale nevylučuje, že se připomíná hned dvěma zásadními ohlédnutími. Právě v sobotu má na ČT art premiéru dokument Až si pro mě přijdou... a v těchto dnech přichází na trh knižní biografický rozhovor Ztráty a návraty.

Michal Prokop foto: Joe´s Garage

Jak už je u muzikantských vzpomínek pravidlem, oba tituly reflektují názvy známých písniček z jejich repertoáru. V tomto případě symbolizují víc, než obvykle. Dotýkají se vlastně zásadních etap zpěvákova života. Až si pro mě přijdou... vychází z refrénu možná největšího Prokopova hitu Blues o spolykaných slovech z jeho comebackového alba Kolej Yesterday (1984), které vlastně stálo na prahu jeho nové kariéry po letech tápání.

„Ztráty“ v titulu knihy, jejímž autorem je publicista Michal Bystrov, evokují (samozřejmě kromě základního obsahu daného podstatného jména) nejen píseň V baru jménem „Krásný ztráty“ z téhož alba, ale také televizní talkshow, kterou dlouhá léta vedl Michal Prokop v České televizi, a také letní open air festival Krásný ztráty Live, jehož programovým garantem už půl dekády Michal Prokop je.

No a nakonec „návraty“. Ty jistě můžeme číst primárně jako označení zpěvákových tří kariér. Tedy té, jež začala v 60. letech nejprve se soulovým repertoárem a posléze s prvním českým koncepčním artrockovým albem Město Er (1971), té, již zahájila zmíněná Kolej Yesterday v půli osmé dekády, a nakonec té po albu Poprvé naposledy z roku 2006, kterým se Prokop vrátil naplno na pódia po mnohaleté kariéře politika a úředníka.

Ony „návraty“ ale mohou také znamenat antonymní odkaz na text písně Odjezd, opět z Koleje Yesterday, který je zhudebněnou básní Josefa Kainara. Téhož, který přímo pro Prokopa otextoval titulní rozsáhlou skladbu Město Er a byl tak jednou ze zásadních osobností, které Prokopovy kroky na hudební scéně provázely, ba přímo směřovaly.

Dokumentární film, jehož autorem a režisérem je Jiří Vondrák, i biografický rozhovor o tomhle všem i o mnohém dalším vyprávějí. Hodinový film samozřejmě nemůže říci tolik jako obsáhlá kniha, musí nutně sklouzávat po povrchu, už proto, že nemůže být plný jen „mluvicích hlav“.

Jeho hlavním pozitivem právě jsou dobové dokumenty, například záznamy písniček, které Prokop zpíval ve svém středoproudém období v 70. letech. V knize i filmu tuto dobu otevřeně označuje za svůj totální umělecký propad – a na základě slyšených ukázek mu musíme dát za pravdu.

Otevřenost vůbec je silnou stránkou obou děl. V knize se samozřejmě objevuje v mnohem více tématech, nejen uměleckých, ale i rodinných anebo politických, ať už šlo o vztahy s Prokopovým tchánem, který byl za komunistického režimu vysoce postaveným „nomenklaturním kádrem“, anebo spory s jeho tehdejším nadřízeným Pavlem Tigridem z  doby zpěvákova působení na ministerstvu kultury v 90. letech.

O svém vztahu k Michalu Prokopovi hovoří v knize a filmu i řada jeho přátel a kolegů, od Vladimíra Mišíka po Hanu Zagorovou. Michalu Bystrovovi se podařilo těchto osobností vyzpovídat úctyhodných pětatřicet, a to včetně takových, které bychom v tomto kontextu nečekali, třeba Milana Caise z Tata Bojs nebo Honzy Ungera z kapely Zrní. Právě takové pohledy odjinud dodávají portrétu na plasticitě.

Stejně jako - opět v případě knihy - tradičně pěkná grafická úprava osvědčené dvojice Haloun-Kubík a bohatého doprovodného informativního aparátu (podrobná diskografie, rejstříky), na který už jsme ale u produkce nakladatelství Galén zvyklí.

Autor: