„Psal jsem ji déle než kdykoliv předtím podobné knihy,“ řekl Viewegh o knize novinářům. „ Rozsahem není zase tak velká, ale pro mě napsat dneska dvě tři stránky denně není úplně jednoduché tak jako dřív. Já jsem psával čtyři pět stránek denně. Proto jsem vlastně vděčný, že ta knížka vznikla, protože to stálo velké úsilí,“ prohlásil spisovatel. Psaní mu dává stále smysl života a právě formát povídky mu umožnil se k němu vrátit.
Oskar se vrací jako zlomený muž
Reálie povídek jsou pravdivé, jen fabule je smyšlená. Podle třiapadesátiletého Viewegha odrážejí i jeho nepříliš šťastné období v osobním a partnerském životě. Vystupuje v nich jeho oblíbená postava Oskar, nyní ale jako zlomený muž, jehož vztahy kolabují.
Některé povídky jsou lehce depresivní, ale čtenář v nich najde i humor a nadsázku. „Co mi nelze upřít, je, že se nepřetvařuji,“ poznamenal. Kniha dostala název podle poslední povídky. Podle Viewegha šlo o „průhledný záměr“ dodat sbírce optimismus. „Končí relativně optimisticky. Hrdina vážně uvažuje o sebevraždě a z nějakých důvodů, které nebudu prozrazovat, sebevraždu nespáchá a jakoby se cítí zpátky ve hře v dané chvíli,“ dodal.
Titul Zpátky ve hře je Vieweghova 28. kniha. Řada předchozích se dočkala filmových a divadelních zpracování a překladů do světových jazyků. Spisovatel věří, že by mohla čtenáře zaujmout a možná si najít i nové. Předchozí deník Můj život po životě (2013) prý předčil jeho očekávání, obával se, že autobiografické zápisky budou „příliš ufňukané“ vzhledem k tomu, že se v nich odrazily jeho prožitky s nemocí. Spisovateli na konci roku 2012 náhle praskla srdeční aorta a ocitl se půl hodiny v klinické smrti. Následkem toho stále trpí krátkodobými výpadky paměti a depresemi.
