Zda Kundera in memoriam obdrží v říjnu Řád bílého lva, rozhodne až prezident Petr Pavel.
Dříve přitom Kunderu nedoporučil podvýbor pro státní vyznamenání. „Od podvýboru se čeká, že se dotkneme všech, i kritických momentů z osobnosti kandidátů,“ zdůvodnil to člen podvýboru Pavel Žáček s narážkou na Kunderovu komunistickou minulost a aféru z padesátých let.
V hledáčku badatelů
V roce 2008 historik Adam Hradilek vypátral v archivech komunistických bezpečnostních složek, že Kundera v roce 1950 udal agenta chodce Miroslava Dvořáčka. Kundera to důrazně popřel. Komunistická minulost však není to jediné, co historiky zajímá.
Badatelé z Česka i zahraničí se houfně sjíždějí do Kunderova rodiště, do Brna, kde už 15 měsíců funguje Knihovna Milana Kundery.
V ní jsou uloženy nejen všechny výtisky spisovatelových děl, která kdy ve světě vyšla, ale také jeho rané básnické počiny, anotace, doslovy či úvody.
„Knihovna zahrnuje také osobní knihy s autorovými poznámkami, historická díla jiných autorů, Kunderovy výpisky, recenze knih, ale také fotografie, korespondenci a další osobní předměty. Měli jsme tu už badatele třeba z Francie či Španělska. Ti zahraniční tvoří podstatnou část odborných hostů,“ přiblížila Anna Mrázová, mluvčí Moravské zemské knihovny, která Kunderovu knihovnu zřizuje.
Kunderův odkaz je živý také díky přednáškám. V září přijede třeba francouzská spisovatelka Florence Noiville pokřtít české vydání biografie Milan Kundera – Psát, jak směšný nápad! A živost knihovny udržují i studenti, kteří tam míří za netradiční výukou literatury.
Ředitel knihovny Tomáš Kubíček pozůstalost, kterou Kundera Brnu odkázal, převážel z Paříže postupně. Dohromady šlo o téměř tunový náklad. Část z něj, zejména osobní předměty, zatím pracovníci knihovny ještě zpracovávají a veřejnost se k nim dostane až později.
„Knihovna však nikdy nebude zcela hotová. Každá nová publikace kdekoli ze světa, tedy každý překlad, k nám v jednom výtisku musí doputovat. Měsíčně jich dostáváme průměrně pět,“ doplnila Mrázová.
Mezi nejnovější přírůstky se řadí také Kunderův román Totožnost v českém překladu. Originál napsal a v roce 1996 vydal ve francouzštině. Překladatelku Annu Kareninovou zpráva o Kunderově smrti zastihla právě v době, kdy na Totožnosti pracovala. Přišla tak o možnost pokládat autorovi dotazy, překlad nicméně dokončila s pomocí Věry Kunderové.
„Totožnost, chronologicky druhý francouzsky psaný román Milana Kundery, dokončený v roce 1996, vychází v mém převodu jako třetí v pořadí, neboť Milan Kundera si přál postupovat u vydávání českých překladů svých čtyř francouzských románů proti proudu času,“ poznamenala Kareninová. K Totožnosti, Slavnosti bezvýznamnosti a Nevědění ještě zbývá přeložit a vydat román Pomalost z roku 1993.
Kunderovo náměstí
Ani ulice, ani park zatím v Česku Kunderovo jméno nedostaly. A brněnští zastupitelé to podle mluvčího magistrátu Filipa Poňuchálka ani v blízké době neplánují změnit.
Přesto lidé jméno Kundera v mapách najít mohou. Sám spisovatel totiž před čtyřmi lety navrhl, aby nový hudební sál pro tamní filharmonii stál na náměstí pojmenovaném po jeho otci, Ludvíku Kunderovi. A Brnu se nápad líbil.
Prostranství mezi ulicemi Veselá a Besední v centru Brna je rozkopané. Z celého sálu stojí zatím pouze nepřístupné garáže a práce na samotné budově kvůli tahanicím na úřadech ještě ani nezačaly. V oficiálním seznamu ulic a náměstí však už tento název figuruje. Ludvík Kundera se věnoval hudbě. Někdejší žák Leoše Janáčka působil jako pianista a muzikolog a byl prvním rektorem Janáčkovy akademie múzických umění.
Přál si odpočívat v Brně
Milan Kundera se v lásce k Janáčkově tvorbě a hudbě vůbec potatil. Učil se hrát na klavír a studoval hudební kompozici u Vítězslava Kaprála a Pavla Haase (bratr herce Huga Haase), jehož dcera Olga se stala Kunderovou první manželkou.
Podle Kunderova blízkého přítele, dramatika, spisovatele, disidenta a bývalého politika Milana Uhdeho, byl Kundera „autorem na cestě“. „Nepotácí se jako někteří jiní tvůrci na jednom místě, naopak. A já jsem měl v těch letech, kdy jsme se vídali, úžasnou možnost vidět, na jak strhující cestě tehdy byl,“ loučil se s Kunderou Uhde.
Přesto jej ještě jedna cesta čeká. Za místo posledního odpočinku si zvolil rodné Brno. Dokud ovšem bude žít jeho manželka Věra, zůstanou spisovatelovy zpopelněné ostatky v Paříži, která se stala Kunderovým druhým domovem.
