Ve filmovém světě je chvíle, jaká potkala Miroslava Krobota, rovna oscarové nominaci. „Nikdy jsem na žádném filmovém festivalu nebyl, loni jsem se nedostal ani do Karlových Varů, srovnávat nemůžu, ale poměrně záhy jsem pochopil, že v Cannes si potrpí na velké efekty a že je to opravdu velká událost být tady,“ shrnul své pocity.
Do Cannes přicestoval se svou ženou, herečkou Hanou Doulovou a připojil se k početné maďarské delegaci v čele s režisérem Bélou Tarrem a k britské herečce Tildě Swinton (Letopisy Narnie), jež hraje jeho filmovou manželku.
Festivalový program předního divadelního režiséra a příležitostného herce Miroslava Krobota se v podstatě nelišil od programu, který v Cannes mívají velké hollywoodské hvězdy. „Moc na tyhle akce nejsem, raději bych byl na chalupě v Jeseníkách,“ přiznal se ovšem Krobot, který festival v Cannes vmáčkl mezi práci v Dejvickém divadle a klauzurní zkoušky na DAMU.
Strmou hereckou kariéru Miroslava Krobota odstartovala inscenace Petra Zelenky Příběhy obyčejného šílenství, kde se umělecký šéf Dejvického divadla poprvé objevil ve výrazné vedlejší roli (do té doby občas za někoho zaskočil nebo vystřihl nějakou etudku). Role ve stejnojmenném Zelenkově filmu byla i Krobotovým filmovým debutem.
Maďarský režisér Béla Tarr si ho ale vybral na základě divadelního výkonu, když s Příběhy obyčejného šílenství Dejvické divadlo hostovalo v Budapešti. „Béla za mnou přišel a začal mluvit o spolupráci, netušil jsem přesně, oč jde. Až po čase mi oznámil, že by mě chtěl do hlavní role svého filmu Muž z Londýna, který připravoval podle knihy George Simenona,“ vzpomíná Krobot, kterého pak čekalo šedesát natáčecích dnů především na Korsice.
Velmi svérázný filmař Béla Tarr se českému publiku představil například na letošním Febiofestu, kde mimo jiné uvedl svůj sedmihodinový film Satanské tango. Ani filmem Muž z Londýna nekladl režisér, kterého má v oblibě třeba Jim Jarmush nebo Gus Van Sant, zrovna malé nároky na diváka. Snímek vyniká mimořádnou černobílou stylizací výtvarně dokonale komponovaných a velmi dlouhých záběrů.
Prakticky je možné spočítat všechny střihy ve filmu a rozhodně se nedostaneme k trojcifernému číslu, například v prvních dvaceti minutách jsou střihy jen tři. Nicméně syn George Simenona John na tiskové konferenci prohlásil, že jeho otec by byl s Tarrovým filmem moc spokojený: „Ať už s Maigretem nebo bez něj, otcovy knihy byly vždy studií lidského charakteru, a tu udělal Tarr mimořádně.“
Výhybkář na křižovatce
Miroslav Krobot hraje ve filmu výhybkáře, který se stane náhodným svědkem vraždy, což spolu s kufrem peněz, který mu při té příležitosti „uvízne za nehty“, důkladně prověří jeho charakter. Krobotova tvář působí na plátně impozantně a do sebe ponořené niterné herectví ho zase představuje docela jinak, než si ho pamatujeme z Příběhů obyčejného šílenství, Účastníků zájezdu nebo aktuálně z Tajností Alice Nellis.
Ve festivalovém deníku Screen se Muž z Londýna dočkal velmi solidního hodnocení, dopadl například výrazně lépe než Tarantinovo Death Proof. Ať už si Tarrův film z festivalu cenu odveze nebo ne, nic to nezmění na tom, že se Miroslav Krobot zařadil mezi herce evropského formátu. Přestože se tváří, že hraje více méně pro zábavu, bere své filmové role víc než zodpovědně. Svědčí o tom i to, že už řadu nabídek odmítl, některé by zase rád přijal: „Můžu se díky tomu hodně naučit i jako režisér, práce na filmech mě dost inspiruje a může obohatit to, co dělám na divadle.“
