Původně to byla úspěšná kniha, pak divácky nejúspěšnější film v historii postkomunistického Bulharska. To zní dost varovně, vzpomeneme-li si na některé z nejúspěšnějších českých filmů polistopadové doby. Naštěstí je snímek Mission London o několik pater výš než Kameňák či Babovřesky. Což na druhé straně ještě pořád neznamená, že jde o kdovíjaký zázrak. Není úplně zřejmé, zda se propagační slogan "komedie plná drobných chyb a velkých potíží" vztahuje k ději filmu, nebo k jeho provedení – platí vlastně tak trochu pro oboje. V každém případě je ale nutno ocenit odvahu, s níž se bulharští tvůrci vydali na území komedii tak zaslíbené, jako je Velká Británie.
Hlavním hrdinou je mladý velvyslanec Varadin, který má nastolit nový pořádek na bulharské ambasádě v Londýně. Jedním z důvodů jsou podivné transakce v rámci diplomatického duty-free shopu, hlavním cílem Varadinovy mise však je zvednout prestiž ambasády natolik, aby tam bylo možno úspěšně pozvat na oslavu bulharského vstupu do Evropské unie britskou královnu. Té totiž touží předvést vystoupení souboru písní a tanců manželka bulharského prezidenta.
Nástrahy mrtvých kachen
V útrobách velvyslanectví se děje leccos: jeden z jeho zaměstnanců se například spřáhl se svalnatým ruským mafiánem a společně jedou ve velkých kšeftech: například upytlačí v londýnském parku kachny a hodlají je zpeněžit. Předtím je však musí někde ukrýt a zvolí k tomu mrazák v kuchyni ambasády. Netuší ovšem, že i mrtvé kachny mohou být pod ornitologickým dozorem, mají totiž implantované čipy.
Na ambasádě také bydlí pohledná tanečnice Káťa, která využila možnosti levného ubytování pro studenty, i když poslední dobou toho moc nenastuduje. Pracuje v nočním klubu, kde také dostane nabídku na zajímavější angažmá: kontaktuje ji zástupce svérázné britské agentury Famous Connections, která svým klientům dodává na soukromé akce dvojníky slavných osobností. Káťa je předurčena být princeznou, zejména princeznou Dianou – co na tom, že ta už není mezi živými. (Fantazie jednoho z klientů v tomto směru je nejdrsnější, ale zároveň také nejzábavnější epizodkou filmu.) Agentura má samozřejmě v nabídce i další celebrity. Třeba královnu. Ano, tu královnu, o jejíž přítomnost na večírku bulharští diplomaté tolik stojí...
Dvojníci někoho lepšího
Z této směsi motivů tedy povstávají více či méně vtipné situace, většinou založené na kontrastu konzervativního, dravého, zkrátka "dospělého" britského prostředí a věčně improvizujících, nezkušených bulharských hrdinů. I ve filmech západní provenience mohli figurovat Východoevropané jako kuriózní postavičky: zde se ovšem Londýna opravdu zmocnili. Sami se ujali vyprávění, postavili se do hlavní role a přidali samozřejmě také porci balkánského smyslu pro to, co je vtipné. Výsledek dokonce působí celkem ústrojně – přesto neoslňuje, alespoň ne na mezinárodní úrovni. Herci odvádějí solidní, ale nikoliv brilantní výkony, režie i výprava jsou profesionální, ale ne prvotřídní. Je to tak trochu jako s onou agenturou Famous Connections: jako by tu na všech postech účinkovali poměrně schopní, ale ne dokonalí dvojníci někoho lepšího.
Potíž je však hlavně v tom, že v tomto snímku vlastně dohromady o nic nejde. Všechny problémy jsou dokonale umělé; musíme nejdřív dost pracně uvěřit, že to problémy jsou, pak teprve se případně můžeme smát tomu, jak hrdinům komplikují život. V naivnějších etapách kinematografie by se taková konstrukce možná snesla, dnes ale působí těžkopádně a anachronicky. Nejzdařilejší je Mission London v některých detailech a odbočkách: třeba ve scénce líčící, jak to dopadne, když na evropské konferenci pošle Bulhar svému prezidentovi text projevu po rumunském diplomatovi...
Mission LondonBulharsko, Velká Británie, Maďarsko, Makedonie, Švédsko 2010 |
Čímsi je ale tento snímek přes všechny nedostatky a nenaplněné ambice docela sympatický – vědoucí sebeironií, s níž se dívá na reprezentanty vlastního národa. Domácí úspěch filmu dosvědčuje, že sami Bulhaři se v tomto satirickém rozpracování své národní povahy nacházejí. Už proto stojí za vidění. A za zamyšlení: jaké lidské typy dodáváme do mozaiky sjednocené Evropy my. A zda si to také tak dobře uvědomujeme.
