Ve věku osmdesáti sedmi let zemřel 25. ledna Vladimír Suchánek, jeden z nejznámějších českých grafiků. Narodil se 12. února 1933 a studoval nejdříve na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a potom na Akademii výtvarných umění v Praze. Prošel zajímavým vývojem, než se ustálil jeho charakteristický styl, který oslovil řadu sběratelů.
  |
Je zastoupen v mnoha veřejných i soukromých sbírkách u nás i v zahraničí (v Nizozemsku, Německu, Belgii, Spojených státech amerických, Číně, Japonsku, Švédsku, Dánsku, Polsku, Řecku nebo na Slovensku). Za svou grafickou tvorbu byl také mnohokrát oceněn. Věnoval se nejen volné, ale také užité tvorbě, jako byly ex libris nebo návrhy známek. Jako jednoho z mála umělců ho těšila také organizační činnost. Byl dlouholetým členem a předsedou Spolku českých umělců grafiků Hollar, spoluurčoval a významně ovlivňoval jeho výstavní program.
Ještě za studií došel k expresivnímu vyjádření, nejdříve se přiřadil k umělcům, kteří zkoušeli různé experimenty, zabýval se abstraktní grafikou, kolážemi a monotypy. Později se však přiklonil k figuraci a vyjadřoval se prostřednictvím srozumitelných, i když někdy komplikovaných symbolů.
Hledal a nacházel inspiraci v secesním ornamentu, vyšel z odkazu některých velkých mistrů minulosti, jako byl například Václav Hollar, Albrecht Dürer a další. Zajímalo ho téma živlů, důležitým celoživotním motivem se pro něj stala žena.
Řadu litografií vytvořil jako poctu různým osobnostem hudby a literatury (Rilke, Chopin, Mahler…). Právě v barevné litografii, v níž dosáhl největšího mistrovství, dokázal rozvinout různé příběhy vyjádřené s nevšední představivostí a citlivostí.
Uměl v ní využít křehkou a přitom jistou kresbu, výraznou zkratku, smysl pro harmonické sladění barev a nekonečnou proměnlivost struktur. Znal velmi dobře různá období dějin umění, což mu dovolovalo nikdy nekončící návraty do minulosti propojené se současným viděním skutečnosti. To všechno se promítlo do jeho díla, ve kterém užíval rafinovanou symboliku a v němž uplatňoval smysl pro ironii a vyjádření absurdity.
V čele spolku Hollar
Vladimír Suchánek se narodil v Novém městě nad Metují a gymnázium absolvoval v Náchodě. Jeho cesta k umění nebyla jednoduchá: z politických důvodů nedostal doporučení ke studiu a rozhodl se, že odejde do Prahy, kde nastoupil jako dělník do závodu Aero. Ve fabrice získal doporučení ke studiu, podal si přihlášku na vysokou školu.
Z pedagogické fakulty si odnesl kvalitní výtvarnou průpravu ale brzo přestoupil na vysněnou AVU. Mezi jeho spolužáky patřil třeba Jiří Anderle, Jaroslav Vožniak, Naděžda Plíšková či Aleš Veselý, také se jako student seznámil s Josefem Sudkem, který mu pomáhal překonat pocity osamělosti které v Praze zprvu pociťoval, vzpomínal na něj jako na člověka hřejivého charakteru.
Po kratším raném období došel k volnému figurálnímu projevu, jímž dokázal na základě svého všestranného vzdělání nejlépe vyjádřit svůj vztah ke světu, který nás obklopuje a jehož se stáváme součástí. Umělcův vyhraněný rukopis se rozvíjel od šedesátých let až do pozdního období zcela přirozeně a bez náhlých zvratů.
Je zřejmé, že jeho výtvarný názor měl pevný základ, ale že se přece jen měnil podle atmosféry a nálady v různých obdobích našich nejnovějších dějin, kdy se často střídala naděje s bezvýchodností. V mládí prožívaném v šedesátých letech, kdy jeho tvorba dozrávala, vytvářel litografie plné energie a optimismu.
V období normalizace jeho projev zvážněl a promítly se do něj opodstatněné obavy z dalšího společenského a politického vývoje. Tehdy ve svých grafických listech tiše meditoval a přemýšlel nad možnostmi úniku z nepříznivé situace.
V některých litografiích se zrcadlí protest proti destrukci všech pozitivních hodnot, vyjádřený skrytými a přesto srozumitelnými symboly. Zajímavé jsou i nedávné litografie, v nichž přemítal nad smyslem života, nad vztahy mezi lidmi a mezi civilizací a přírodou.
Jako organizátor se snažil zdůraznit význam grafiky pro vývoj našeho umění. Prosazoval uskutečnění velké výstavy Půlstoletí české grafiky v pražském Mánesu. V programu Hollaru, kterému věnoval hodně času a sil, se neomezoval jen na české autory, ale navazoval kontakty se zahraničím.
Navázal tak na aktivity spolku z období první republiky a potom šedesátých let. Hollar přišel (podobně jako Mánes) po sovětské okupaci Československa o svou galerii, kterou však naštěstí získal zpět hned po skončení komunistického režimu. Právě tehdy se Suchánek stal jedním z nejdůležitějších iniciátorů obnovení jeho činnosti.
Měl rád divadlo, zajímala ho klasická hudba, literatura, měl široký kulturní rozhled. K hudbě měl vztah od dětství, v rodině všichni muzicírovali, on s ám hrál na housle, později na klarinet. Jako gymnazista hrál na bálech, v kostele a ve zralém věku se stal členem kapely Grafičanka, kde hráli i další známí umělci, například spolužák Jiří Anderle.
Poslední větší výstavu měl Vladimír Suchánek právě v Hollaru před třemi lety. Na ní se představil trochu neobvyklým způsobem, vynechal nejznámější ze svých grafik a naopak tu vedle starší tvorby představil i nejnovější litografie. Právě tato technika mu nejvíce vyhovovala, protože spojuje možnosti kresby s citem pro barevné vztahy.
