Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

RECENZE: Mrakoplaš zpívá chytré písničky normálních chlapů

Kultura

  10:00
Pražská skupina Mrakoplaš je na hudební scéně už dvacet let. K výročí sobě a svým fanouškům darovala druhé album Hlídač. Chtělo by se říci "teprve druhé". Ale není přece kam spěchat, Mrakoplaš není žádný krátkodechý projekt, který by naskočil na příbojovou vlnu hudební módy, chvilku po ní surfoval a s večerním odlivem z ní seskočil a šel domů.

Mrakoplaš foto: archiv skupiny

Nebývá zvykem se na úvod recenze rozepisovat o hostovi nahrávky, který účinkuje jen v jediné písni, ale tady to má svoji logiku. Oním hostem je totiž violoncellista Jaroslav Olin Nejezchleba. Hudebník, který: v mládí přišel do Prahy, aby se stal členem folkrockových Marsyas. Který byl posléze členem ETC... Vladimíra Mišíka a dodnes s nimi příležitostně hostuje. Který v současné době doprovází Ivana Hlase v jeho Triu. A který je frontmanem kapely Blues Session, jež má na repertoáru počeštěné verze písniček Boba Dylana, Neila Younga nebo Bruce Springsteena.

Řeč je o tom proto, že v Nejezchlebově hostování si můžeme velmi snadno promítnout do stylu, který Mrakoplaš zosobňuje, řadu velmi přesných referenčních bodů z domácí i světové scény. Pánové by se jistě neurazili, ani kdybychom mluvili o vzorech, označit za ně taková jména rozhodně není žádná ostuda ani pro protřelé autory a muzikanty.

Jedenáct písniček, které Mrakoplaš na albu Hlídač uvádí (ve vinylové verzi je to o jednu méně), je chytře vystavěných ve stylu, který ocení spíš životně i hudebně zkušenější posluchači. Ne že by snad byly jakkoli uměle složité. Ale rozhodně nepatří k mainstreamu, který je slyšet v českých rádiích - což je tvrzení pochvalné. Mrakoplaš sází na inteligentní rockové písničkářství, plně rukodělnou hudbu, nebojí se instrumentálních sól ani zajímavých aranžmá. Ostatně, je to jedna z nemnoha českých primárně nebluesových kapel, jež má ve stálé sestavě foukací harmoniku.

Hlavním autorem písní a zpěvákem je Pavel Lipták, některé songy jsou dílem Martina Kalendy. Jejich texty jsou výpověďmi normálních chlapů-čtyřicátníků, kteří (už - nebo ještě?) nemají potřebu si nic dokazovat, ale hodně citlivě vnímají svět kolem, hlavně ten nejbližší, vztahový. A ty výpovědi jsou poetické, formálně precizní, a mnohé básnivé obrazy se mohou směle zařadit vedle nejlepších nápadů třeba takového Ivana Hlase.

S Mrakoplašem se lze pravidelně setkávat hlavně v pražských klubech. Chvíle strávené s jejich muzikou, naživo i z této zdařilé nahrávky, patří k doslova příjemným vytržením z každodenní rutiny. Jeden takový večer bude možné prožít i dnes večer v Malostranské besedě, kde Mrakoplaš album Hlídač pokřtí.

Autor: