Děj vychází ze skutečných událostí: v roce 2011 rybář João Pereira De Souza nedaleko Ria de Janeiro narazil na osamělého mladého tučňáka magellanského, který se dostal do ropné skvrny. Rybář tučňáka zachránil a vytvořilo se mezi nimi silné pouto – takové, že se uzdravený tučňák pojmenovaný Dindim v následujících letech za Joãem pravidelně vracel ze své rodné Patagonie vzdálené tisíce kilometrů. Příběh se díky sociálním sítím i tradičním médiím brzy rozkřikl a jedním z výsledků je i současný film.
Režisér David Schurmann a scenáristky Kristen Lazarianová a Paulina Lagudi Ulrichová vytvořili svět plný laskavých lidí, kde se prokázaným dobrem zacelují i hluboké jizvy. Rybář João se díky přátelství s tučňákem dokáže vyrovnat s dávnou ztrátou syna – s tou film diváky konfrontuje hned zkraje a dál už je v podstatě jen zahřívá u srdce. Samozřejmě je ještě potřeba dramatická zápletka, o niž se postarají vědci, kteří Dindima v Patagonii sledují. Když se zjistí, že jde o tučňáčí celebritu, jejich „bezcitní“ kolegové požadují, aby byl Dindim doručen k pozorování v ústavu (Spielbergův E. T. takový motiv dovedl k dokonalosti, ale zdárně slouží i dalším tvůrcům). Tím pádem by se nemohl vydat na svou tradiční pouť... Poněkud pochybný zákrok soucitné vědkyně a tučňáčí nezdolnost nicméně rozhodnou jinak. Dětem takové zabrnkání na nervy postačí a dospělé nejspíš neurazí.
A co je hlavní, Jean Reno je v roli zasmušilého rybáře výborný a jeho kamarád tučňák nezůstává pozadu.
