Letošní 27. ročník festivalu nabízí pohled na proměny fotografie, rozmanitost původního, mizejícího světa, ale také vybídnutí k zamyšlení nad národní identitou. Ředitel festivalu Václav Macek rozdělil třicet výstav do čtyř tematických sekcí. Výtvarnou fotografii reprezentuje katalánský fotograf Max de Esteban, který skládá a rozkládá obrazy na výstavě Binární kód v Mirbachově paláci. Na barevných fotografiích se míhají detaily tváře dívek a žen, jejich mimikry jsou jako tajné kódy, které nikdy nemůžeme rozluštit. Jedna možná právě vystoupila z plakátu Lásky jedné plavovlásky a druhá odvrací tvář jako Valerie a tisíc divů.
Barcelonský fotograf Max de Esteban a jeho série Binární kód. Výstava je v Mirbachově paláci.
Jiný přístup volí ruský fotograf Nikolai Kulebyakin, který v Open gallery předkládá svojí interpretaci slavných uměleckých děl. Siluety starověkých krásek nebo Holbeinův portrét Anny Klevské jsou fotografickou parafrází známých obrazů z dějin umění. Podobnou precizní práci, kdy autor ohledává obraz z několika stran, představuje výstava Roberta V. Nováka v Galerii Médium, kterou spoluorganizuje České centrum Bratislava. Český grafik a designér se fotografické tvorbě věnuje od 80 let, vloni měl výstavu fotografií v brněnském Domě umění a letos na ni volně navazuje. Jeho snímky jsou jako křehké našlapovaní na neprobádaném území. Příznačný název Opustit toto místo nás zve, abychom vykročili na cestu, kterou zatím neznáme.
Výstava ruského fotografa Nikolaje Kulebyakina. Série Krátké dějiny umění : Anglická móda z 16. století.
Staronová identita
Německý fotograf Hans Madej studoval původně literaturu a dějiny umění, ale fotografování ho naplno pohltilo v 80. letech, kdy se vydal do Rumunska. Jeho výstava v reprezentativních prostorách Bratislavského hradu návštěvníkovi představuje scény ze života na venkově. Nejpůsobivější jsou záběry z rumunských vesnic, kde byly za vlády Ceaușescua náboženské obřady zakázané a obyvatelé museli opouštět své statky a přesídlit do měst. Madejovi se podařilo zachytit mizející svět původních venkovanů. Ztrátou původní identity a hledáním nové se zabývá slovenský fotograf Boris Németh, který nazval svojí sérii Homeland (Domovina) v galerii Tvorivo. Malý výstavní prostor, kde je deset fotografií, naprosto stačí, protože i v takto zhuštěném celku, lze zobrazit paradoxy současné slovenské společnosti. Na první pohled jsou možná úsměvné, ale zároveň nutí k zamyšlení. Je tu oprýskaná silueta Jánošíka kdesi v lese, sjednocený dav fanoušků na fotbalovém stadionu a muž, který kydá hnůj jen pár metrů od zaparkovaného luxusního auta.
Výstava Homeland slovenského fotografa Borise Nemétha v Galerii Tvorivo.
Auta jako zvířata
Různost a rozmanitost zajímá také bulharskou fotografku Jasenu Popovu. I tentokrát je to malý prostor, malá plocha, ale jako v předchozích ročnících Měsíce fotografie, i letos měli kurátoři v Bulharském institutu šťastnou volbu. Její série Městský hmyz nahlíží na dopravní prostředky jako na svérázné bytosti z naší každodenní reality. Autorka v nich ale hledá něco jiného: je to pro ni živoucí organismus, barevný, proměnlivý, který je potřeba prozkoumat ze všech stran. Jasena Popova sestavila důmyslný atlas „živočichů“. Jak píše v úvodním textu: „Nejdřív jsem nafotila jízdní kolo, které jsem vytáhla na kladce a postupně jsem fotila větší kusy. Od podvozku auta až po lokomotivu.“
Výstava v Bulharském institutu v Bratislavě. Fotografka Yasena Popova a její série Městský hmyz. Autorka fotografuje podvozky aut i vlaků.
Historky z ulice
Czech Press Photo vyhrál snímek z Libanonu, bodovali i fotografové Mafry |
Hlavní hvězdou v programu Měsíce fotografie má být podle organizátorů festivalu výstava Bruce Gildena, člen slavné fotografické agentury Magnum, v bratislavské Kunsthalle. Gilden nás bere na průzkum ulic New Yorku. Je jako lovec, který číhá na svojí kořist všude: před kancelářskou budovou, v parku nebo jen prostě vyčkává na ulici. Každou chvíli má před sebou zajímavou figuru: dva mafiány, staromódní dámu jako vystřiženou z počátku 20. století nebo afektovanou slečinku. Ve dvou velkých, výstavních sálech jsou desítky fotografií. Je to dlouhá, nekončící řada snímků stejného formátu, která však jako celek působí stereotypně. Možná mohl kurátor vybrat méně fotografií, možná mohl zvolit i jiné formáty, možná by tak zabránil tomu, aby se divák necítil zahlcen.
  |
Příběhy za obrazy
Zajímavým protipólem k výstavě Bruce Gildena je kolekce fotografky Lisl Steiner v galerii Rakouského kulturního fóra. Devadesátiletá rodačka z Vídně musela v roce 1938 uprchnout před nacisty do Argentiny. Pracovala pro tamní Ministerstvo zahraničních věcí a věnovala se produkci dokumentárních filmů. V 60. letech se přestěhovala do New Yorku a začala fotografovat pro přední deníky a časopisy. Autorka portrétovala slavné osobnosti i bezejmenné tváře. Na výstavě vidíme Dukea Ellingtona, Roberta Kennedyho nebo syna Fidela Castra. Tak jako Gildenovy snímky náhodných kolemjdoucích mluví samy za sebe, fotografie Lisl Steinerové by bylo vhodné doplnit krátkými texty, kde by autorka zavzpomínala na setkání s celebritami kulturního nebo politického života.
Fotografka Lisl Steiner vystavuje v Rakouském kulturním fóru portréty slavných osobností i snímky z každodenního života v Americe. Fotografie chlapce z chasidské komunity v New Yorku.
