Co si vzít na sebe? Tahle otázka bude před electro swingovou akcí ve vás hlodat obzvláště palčivě. Sehnat minimálně autenticky vypadající oblečení z první republiky není ve 21. století žádná legrace. Člověk má jen pár možností. Prohrabat dědovi či babičce skříň, prolézt sekáče nebo se spolehnout na specializované obchody, které se na shánění restaurování starého oblečení přímo specializují. Po pečlivém vyfintění na sebe nahodíte už jen auru jisté noblesy a můžete vyrazit.
Až na plastové kelímky vypadal bar jako za první republiky.
Jedna z nejvyhlášenějších tančíren se koná už po několikáté v kavárně na Nové scéně Národního divadla. Chvilku před začátkem akce se venku začínají rojit postavy v tématickém oblečení. Ženy pokuřují cigára ze špiček a muži si nervózně urovnávají kravaty či motýlky. Při vstupu do kavárny vás začíná obletovat několik fotografů, kteří vám u připraveného plátna na památku udělají fotku.
Stolů v kavárně je nedostatek. Většina lidí postává v hloučku a čeká na první tóny hudby. V oknech se odráží tmavě oranžový neonový nápis Praha, který září nad divadlem Viola. Atmosféra je téměř dokonalá, nebýt mobilů v ruce přítomných návštěvníků, asi bych i uvěřil, že jsem v autentické dobové kavárně. Pak náhle číšnice před začátkem pohotově sklidí sklenice a už se nalévá jen do plastových kelímků. Atmosférická bublina v oné chvíli poněkud splaskla.
Naštěstí začíná hrát hudba. Špička polobotky se mi začne klepat do rytmu. Už to pomalu vypadá, že skočím na parket, když v tu ránu tam vyrazí několik párů zkušených tanečníků. "To chce ještě jedno víno na odvahu," říkám si a mířím k baru. Tam už se dělá poměrně slušná fronta. Asi nejsem jediný, kdo potřebuje před předváděním tanečních kreací zlepšit sebevědomí.
Electro swingová párty může být v pozdějších hodinách pěkně divoká.
Když se na parketu objeví chumel lidí, zvesela čapnu svůj doprovod a vyrážíme trsat. Po minutě mi zaklepe na rameno člověk a dá mi letáček lákající na hodiny tance. Než vše skončí, budu mít v kapse zmuchlané čtyři. Buď jsem byl opravdu špatný tanečník a přítomný mně chtěl zoufale jen pomoci, nebo si nějaký lektor dělal agresivní reklamní kampaň. Daleko příjemnější byly tančení rychlokurzy rovnou na místě. Na nich se člověk bezbolestně naučil alespoň základní kroky.
Hodiny přibývají. Odbije půlnoc a mezi tanečníky z první republiky se začínají míhat postavy z "budoucnosti". Džíny, trička s nápisy – akce se začala přemisťovat opět do 21. století. I hudba pozvolna zrychluje. Na sedačce vidím unavenou ženu, která už vzdala pečlivé upravování svého složitého kostýmu. Tančírna se pozvolna rozplývá a začíná trochu divočejší párty.
