Ostatně do Holyně, jež je součástí městské části Praha-Slivenec, je možné se dostat celkem pohodlně i městskou hromadnou dopravou: stačí dojet na konečnou tramvaje Sídliště Barrandov a poté se vydat pěšky mezi poli. Zrekonstruovanou kapli propůjčil Fakultě humanitních studií UK zdarma městský úřad, aby tu vždy přes léto od června do září pořádala výstavy.
Výstavy s přesahem
Výstava Mariana Pally představuje dobře malující slepice |
Dramaturgie výstavního programu se ujal umělec a kurátor Matouš Karel Zavadil, kterému se zde daří – navzdory značně omezenému rozpočtu – představovat zajímavé umělecké osobnosti.
Od loňského roku tak v kapli vystavovali například Petr Nikl, Lubomíra Kmeťová-Polertová, Anna Pašková, česko-americká umělkyně Barbara Benish nebo v současné době sochař Kurt Gebauer. Činnost galerie tu jako úplně první zahajoval Jaroslav Kořán s kapelou Orloj snivců. Záměrem kurátora je, aby vernisáže všech výstav provázel ještě další kulturní program, jako jsou hudební vystoupení nebo performance, a aby tak galerijní aktivity měly další přesah. Totiž aby nabízely možnost setkávání místních s –doslova – přespolními, jakož i příslušníků mladší a starší generace. V lokálním kontextu se tak z vernisáží stávají poměrně významné kulturně-společenské události, které v tak malé obci jistě překvapí.
Na rozdíl od většiny nově vznikajících galerií, které se profilují jako generační a soustřeďují se v první řadě na prezentaci mladší a nastupující generace umělců, si Zavadil ve své „laboratoři“ vytknul za cíl soustředit se především na umělce střední a starší generace, kteří se však mnohdy také velmi razantně vyjadřují i k současnému dění a společensko-politickým problémům.
Modlitba za vodu
Důkazem toho byla nedávno skončená výstava Barbary Benish, inspirovaná autorčinou vzpomínkou na loňské protesty indiánů v Severní Dakotě. Tamní indiáni se tehdy bouřili proti stavbě ropovodu, jenž měl být vybudován na jejich tradičním území, kde mají od nepaměti svá rituální pohřebiště. Stavba navíc představovala ekologickou hrozbu zamoření území ropou, a tím i narušení místních zdrojů pitné vody.
Barbara Benish tu ve své instalaci vytvořené speciálně pro intimní prostor kaple akcentovala právě téma křehké ekologické rovnováhy a vzájemné propojenosti člověka a prostředí. Tento rozměr díla, tedy fakt, že vzniklo právě v sakrálním prostoru kaple není odsvěcena mu zároveň svým způsobem dodával mnohem větší naléhavosti: instalaci bylo možno chápat i jako svébytnou modlitbu za vodu.
Malý český trpaslík
Podobně aktivistický ráz má i současná výstava, kterou pro kapli připravil Kurt Gebauer. Celou jednu podélnou stěnu kaple zakryl velkoformátovou fotografií - zvětšeným snímkem zachycujícím uprchlíky v dramatickém momentě, kdy vystupují z lodě a podávají lidem na břehu malé dítě. Vypjatý moment a postavy zachycené v pohybu nevyhnutelně připomenou kompozice barokních obrazů. Celý ten monumentální výjev pak působí, jako by snad na stěnu kaple patřil odjakživa.
Gebauer ovšem nezůstává jen u patosu a konfrontuje tuto fotografii se svým lakonicky sarkastickým komentářem o náladě převládající v české společnosti. Na protější stěně je tak protipólem obrazu uprchlíků autorský text Úsvit české hymny, odkazující na propojení xenofobního nacionalismu s nejvyššími politickými kruhy, a starší kresba typického gebauerovského trpaslíka, naznačující, že v mentalitě „malého českého člověka“ se toho od dob normalizace zas až tak moc nezměnilo.
Obě zmíněné výstavy charakterizuje silná společenská angažovanost a umělecký aktivismus. Matouš Karel Zavadil si pro letošní výstavní cyklus v Galerijní laboratoři zvolil téma uprchlictví a vnitřního a vnějšího exilu. Posláním současných výstav tak podle jeho slov „není prezentovat trendy či demonstrovat dokonalé a mnohdy efektní formy či techniky, ale snažit se vyvolávat diskusi, poukazovat na konkrétní problémy či jevy ve společnosti“. I na periferii se dnes odehrávají zajímavé věci, a tak stojí za to do Holyně někdy vyrazit.
