Režisér Karel Janák ve zkoušce druhým filmem obstál. Jeho Rafťáci plní přesně to, co se od nich čeká - nic víc nic míň. Navíc jsou ještě poučeni zkušeností z prvního filmu. Především jsou svižnější, rychlejší, takřka bez hluchých míst. V příběhu zase dostali více prostoru „dospělí herci“, kteří přišli ve Snowboarďácích trochu zkrátka. Jinak se Janák spolehl na to, co už se jednou osvědčilo, jen výrazně zvýšil počet děvčat před kamerou a sníh vyměnil za vodu.
Změna prostředí má své výhody: kolem řeky se to může hemžit děvčaty v plavkách - a že se hemží. S touto nadějí sem také přijíždějí dva kamarádi Dany (Kotek) a Filip (Mádl). Cíl mise je jasný: zbavit Filipa břemene panictví. O nic jiného nejde a Karel Janák tím dokázal docela zábavně zaplnit celých sto pět minut.
Dva kluci na vodě, k tomu houf holek z vodáckého kurzu a pár elementů, které mladíkům kazí jejich plány. Danyho mladší hyperaktivní bratr (nahradil snowborďáckou starší sestru) dokáže napáchat škody jako stádo buvolů a hejno term i t ů . Docela jiný druh újmy způsobují klukům rodiče (Veronika Freimanová a Milan Šteindler), kteří si na vodě připomínají staré časy a oživují okoralou manželskou erotiku. Další překážky mají podobu zastydlého skauta v čele dívčího vodáckého kurzu (Oldřich Navrátil) a světáckého donchuána s vodáckým servisem (milý comeback Jana Antonína Duchoslava). Do sestavy ještě patří Filipova energická matka v podání Pavly Tomicové, ta do příběhu zasáhne sice jen okrajově, ale intenzivně.
Scenáristický tým se nesnažil vykonstrovat nic duchaplného, autoři za sebe prostě seřadili jednotlivé gagy, které dohromady skládají jakýs takýs příběh.
Tu a tam lze dokonce zahlédnout náznak pokusu o vykreslení charakteru pstavy, ale bez obav, o nic složitého nejde. Spíš je tu cítit snaha protáhnout příběh atraktivními prostředími (pouť, hrad, cvičení hasičů), v nichž se nabídne příležitost pro nějakou tu taškařici. Žádné zdržování: situace, gag, pointa a jde se dál. Někdy jde o bláznivé akce jako z grotesky, jindy je podtext ryze lascivní, někdy to vyjde takřka stoprocentně, jindy je to předvídatelné. Režisér ale umí i mile překvapit, třeba závěrečnou scénou na hasičském bále inspirovanou Formanovým filmem Hoří, má panenko - včetně rozkradené tomboly.
V letošní nabídce teenagerských komedií stojí Rafťáci bezkonkurenčně nejvýše: mají styl, tempo (i díky velmi dobré hudbě), nejvyrovnanější herecké výkony a nejvíce humoru. Pořád je to ovšem „jen“ teenagerská komedie, podívaná v zásadě velmi laciná, v níž jde jen o to „konečně zasunout“. Že by se měl život komplikovat nějakou láskou? V Rafťácích je to výsada jen zástupců zralých generací. Ti mladí se spokojí s postojem lovce: Tak, kterou si mám vybrat?
Tytam jsou doby, kdy se do Sněženek a machrů dalo bezbolestně vpašovat i nějaké to sdělení, aniž by utrpěl humor a nadhled. Rafťáci se takovou ambicí vůbec netrápili, baví se bezuzdně a lze jim to možná trochu závidět, hlavu z toho, že je to všechno jen nazdařbůh, si evidentně nedělají. Na druhou stranu je příjemné, že lze hledat „chyby“ tohoto druhu a netrápit se tím, že by film nesplňoval základy filmařského řemesla.
HODNOCENÍ LN
***
Rafťáci
ČR 2006
Scénář: K. Janák, Jan Prušinovský, Tomáš Holeček
Režie: Karel Janák
Kamera: Martin Šácha
Hudba: Miroslav Chyška
Hrají: Vojtěch Kotek, Jiří Mádl, Veronika Freimanová, Milan Šteindler, Oldřich Navrátil, Jan Antoním Duchoslav, Pavla Tomicová a další
Distribuce v ČR: Falcon
Premiéra: 8. 3. 2006
