Nalezený vězeňský sešit Jana Zahradníčka je literární poklad

Loňský nález sešitu, do kterého si Jan Zahradníček se svolením vězeňské správy v letech 1956–1960 zapisoval verše, svědčí o tom, že archivy bývalých československých bezpečnostních, justičních a vězeňských složek mohou obsahovat i literární poklady. Nálezu se ujali Jan Wiendl a Tomáš Kubíček, kteří velmi pohotově připravili kritické vydání sešitu.

Ten obsahuje básně, které Zahradníček po propuštění z vězení v květnu 1960 po paměti zrekonstruoval a po jeho smrti je sestavil Bedřich Fučík do sbírky Čtyři léta. Jak píše v doslovu Jan Wiendl, současná edice „nepřináší nějaké zásadní kvantitativní doplnění či rozvinutí našich stávajících poznatků o básníkově vězeňské tvorbě, představuje však zcela jedinečný doklad integrálního tvůrčího a lidského postoje Jana Zahradníčka v době jeho nejtěžší životní zkoušky“.

Čtenář se díky edici může přesvědčit o fenomenální Zahradníčkově paměti: část textů zapsaných do sešitu je s těmi po letech rekonstruovanými téměř identická, v jiných nalezneme odchylky a úpravy spíše marginálního charakteru. To jen potvrzuje vzpomínku historika Zdeňka Kalisty, jak básník své verše v Leopoldově po paměti recitoval svým spoluvězňům.

Veliký kouzelník verše

Jan Zahradníček bývá řazen ke katolickým či spirituálním básníkům, literárně se prosadil na počátku 30. let, kdy si jeho talentu povšiml i F. X. Šalda. Ve svém Zápisníku napsal, že Zahradníček je „veliký kouzelník verše, harmonizátor a modulátor, po Březinovi největší, kterého máme...“.

Před 180 lety zemřel Puškin. Byl nejznámější romantický básník i zvrhlý sukničkář?

V červnu 1951 byl apolitický básník „závadné ideové orientace“ zatčen a o třináct měsíců později odsouzen na 13 let za údajnou velezradu. V československém gulagu reprezentovaném místy jako Pankrác, Cejl, Mírov a Leopoldov byl nucen prožít bezmála devět let. Muž chabé tělesné konstituce, který byl od dětského úrazu vážně tělesně postižen, byl však vystaven ještě horší zkoušce osudu. Na podzim 1956 se Zahradníčkova manželka a děti otrávily houbami. Žena a syn přežili, dvě dcery zemřely. Básníkovi bylo dovoleno opustit vězení, aby se mohl zúčastnit pohřbu, po čtrnácti dnech se však musel do věznice vrátit. A právě v té době mu bylo povoleno zapisovat si verše do sešitu. Verše plné bolesti. Například v básni Sen mého syna Zahradníček líčí snové setkání svých mrtvých dcer s jejich živým bratrem:

Ta noc plná kouzel. Spáč
nespěchá probrat se.

Tulipány, pivoňky čínské
a kosatce

jak dospělé dívky pod stromy

bosé v rose.

A jemu, a jemu po zemřelých

sestrách zastesklo se.

Neví – to ony? Neví – šeptaly

na shledanou?

Všechno mlčí, jen lilie voní

tam tou stranou.

Ze sna do sna spáč procítá.

Edice, jejímž základem je faksimile celého vězeňského sešitu, přináší i vzpomínky Zahradníčkova syna Jana Jakuba (*1948), po roce 1989 poslance a senátora. Popisuje v nich nejen události kolem otravy houbami, které se šťastně vyhnul tím, že přišel domů až po večeři, ale hlavně strastiplné dojíždění na krátké návštěvy otce na Mírov a později do Leopoldova. „První shledání s tatínkem na Mírově bylo až koncem ledna 1957. Maminka byla ve čtvrtém měsíci těhotenství s dcerou Marií a tento stav snášela velmi těžce. Velký problém byla doba návštěvy, kterou v pozvánce určilo vedení věznice, a to třeba o půl osmé ráno. Délka návštěvy byla na počátku padesátých let jen půl hodiny, později jsme si mohli povídat hodinu.“

Po propuštění v květnu 1960 se Zahradníček vrátil k manželce a dětem do Uhřínova u Velkého Meziříčí. Svých blízkých si však dlouho neužil. Věznění mu podlomilo zdraví. Umírá 7. října 1960. Básnická sbírka Čtyři léta vyšla poprvé o devět let později.