Kukučka a Trpišovský prošli zajímavým vývojem, to, co na počátku svého režírování jako představitelé autorského divadla oba v podstatě odmítali – pevné texty, je v poslední době zajímá mnohem víc.
Ani Shakespeara neinscenují poprvé, před rokem uvedli v Dejvickém divadle jinou Shakespearovu tragédi – Richarda III.; v nynější inscenaci lze s dejvickým nastudováním najít stylové podobnosti, i způsob uvažování nad textem je podobný.
Hamlet je hra, která umožňuje vypovědět o stavu světa, politické a společenské okolnosti jsou jedinečně navázané na drásavé rodinné drama. Je tragédií, která se do českých divadel přirozeně vrací ve vlnách a svědčí o tom i její bohatá inscenační tradice. Nová inscenace Národního divadla odráží pocity ze současného světa, ale vřazuje do nich i neuspořádané vztahy, je temná a groteskní a v jejím pozadí slyšíme víc než jindy harašit zbraně.
